„Vynechám srpnový evropský šampionát,“ oznámil Freimuth v dalších dnech prostřednictvím sociálních sítí. Na ME v Berlíně měl přitom být velkou medailovou nadějí pořadatelské země. „Rozhodl jsem se, že tohle pro mě bude nejlepší teď i s výhledem na budoucnost. Potřebuju pauzu.“
O víkendu v Götzisu měl v pohodě splnit berlínský limit. V sobotu začal dobře - rychlá stovka, solidní dálka, ještě po kouli byl dvojnásobný medailista z mistrovství světa druhý. Potom přišla pokažená výška, čtvrtku na svoje poměry takřka vyklusal. V neděli se Freimuth zase lepšil, ale před skokem o tyči říká trenérovi Kühnemu: Balím to.
„Nebyl jsem na tom špatně, klidně jsem mohl posbírat 8 300 bodů a udělat limit, ale bylo mi to jedno. Tělo a hlava křičely: Přestaň!“ vysvětloval třicetiletý atlet. „Cítím se vyhořelý. Při desetiboji se pohybujete na hraně - fyzicky i duševně. A když jsem si uvědomil, že už to pro mě není zábava, bylo to špatně znamení.“
Freimuth odmítá, že by s atletikou skončil nadobro, pauza by měla vést k restartu. „Ve své kariéře jsem si splnil víc snů, než bych se kdy odvážil doufat. Jediné, co mi chybí, je olympijská medaile. Tenhle cíl přede mnou zůstává a chtěl bych na něj dosáhnout v roce 2020,“ zmínil hry v Tokiu.
V roce 2012 skončil v Londýně pod pěti spletenými kruhy šestý, v Riu 2016 desetiboj nedokončil. A o rok později získal světové stříbro a největší životní úspěch. „Když jsem se teď sám sebe ptal, jak se dostat v Tokiu na stupně vítězů, napadla mě jediná odpověď - dát si přestávku. Může se mi to povést, jen když budu stoprocentně motivovaný.“
Momentálně se chce od sportu úplně odstřihnout, pojede na dovolenou, bude se prý věnovat studiu a dělat, co se mu zachce. „I kdyby to mělo být krmení ledních medvědů v Arktidě,“ culil se bezmála dvoumetrový obr. „Strašně se mi ulevilo. Jsem přesvědčený, že jsem udělal správné rozhodnutí.“
A návrat k tréninku? V zimě? „Může být, nemusí... Až ucítím, že jsem připravený, začnu znovu - na sto procent.“
