Ve vzduchu už strávil tolik času, že by si málem mohl požádat o pilotní průkaz: Renaud Lavillenie, světový rekordman ve skoku o tyči a tím i sportovec, který se co nejvíc přiblížil nebesům.
616 centimetrů, tak zní aktuální maximum, až se tomu při pohledu na spíš drobného Lavillenieho (177 centimetrů, 71 kilogramů) nechce věřit. Menší postava, velká osobnost - ale také příjemný chlapík.
„Není žádná rozmazlená hvězda. Sami jste slyšeli, že ho někdo ve VIP salonku vítal poprvé v Česku,“ řekl atletický manažer Alfonz Juck, který francouzské eso znovu přivedl do země, nyní na sobotní halový mítink v Jablonci. Tam Lavillenieho závod odstartuje od 19.50 (celý Jablonec Indoor Gala začíná v 18 hodin, vysílá ho ČT sport).
Lavillenie v Česku není žádným nováčkem, ba naopak. „Jsem rád, že jsem zpět. Vzpomínky jsou pěkné - z Ostravy mám pokaždé dobrý pocit a loni mi vyšla i Praha,“ usmívá se trojnásobný vítěz Zlaté tretry, k čemuž před rokem přidal zlato na halovém mistrovství Evropy za výkon 604 centimetrů. „Vím, že jsem schopný skákat tu vysoko.“
Co to v jeho případě znamená?
„Věříme u něj v šestku. Ale bude záležet na jeho formě i na tom, jak ho vyhecují diváci,“ říká šéf organizačního výboru Tomáš Janků.
Pořadatele musí hřát, že jim 29letý Francouz kývl - vždyť jeho start v Jablonci bude dělit pouhých deset dnů od závodu na halovém mistrovství světa v Portlandu.
„Jsem šťastný, že si můžu zaskákat,“ říká Lavillenie. „Je důležité udržet před šampionátem rytmus - poslední dva závody jsem měl velmi dobré, na to chci navázat.“
Akce v Jablonci je ostatně de facto zorganizována podle něj: o takové eso stojí každý a zvlášť v halové sezoně, kde je tyčka jedním z vrcholů, neboť v ní lze pomýšlet na stejné (a někdy i lepší) výkony jako venku. „Sezona je přísně naplánovaná, takže jsme hledali termín, který by mu vyhovoval. A podle toho jsme jej určili,“ přiznal Juck.
Ať už padne šestimetrová hranice, či Lavillenie „jen“ vyhraje, hodlá se ze severu Čech odrazit k tomu, aby si po Riu mohl říct: Vítej, zlatý hattricku! Takový je totiž jeho plán.
Na rozdíl od mnoha světových hvězd (včetně třeba Zuzany Hejnové) vůbec nepomýšlel na to, že by v olympijském roce vynechal halový šampionát.
„Impossible,“ vypálí. „Stejně každý den trénujeme a podle mě se má využít každá možnost, kdy lze získat zlato či jakoukoli jinou medaili. Navíc může být trochu nebezpečné se příliš koncentrovat jen na olympiádu. I ona chce svůj čas. Jdu závod po závodě.“
Jeden z nejfenomenálnějších sportovců poslední doby už navíc zkušenost se zlatou trojkorunou má.
„Je možné vyhrávat na všech frontách. Vždyť jsem v roce 2012 ovládl halové mistrovství světa, pak mistrovství Evropy a nakonec slavil zlato i v Londýně,“ vzpomíná Lavillenie na nejhezčí sezonu kariéry.
Pokud má někdo z atletických es schopnost to zopakovat, je to právě „Létající Francouz“. A odrazit se k tomu z Česka, kde mu to vždycky šlo, nezní vůbec jako špatný plán.
