Na třetího Bělorusa Kravčenka má náskok 89 bodů. Na čtvrtého Kazachstánce Karpova 139 bodů. "Bryan si jede svůj závod. Je v laufu. My tři na něj nemáme a budeme o ty dvě medaile bojovat spolu," říkal Šebrle a po očku sledoval marné pokusy Kravčenka na výšce 218 centimetrů.
Bude to ještě zajímavý boj. "Ještě chvilku a umřu na infarkt v koulařském sektoru," říkal s nadsázkou.
Co se ve vás dělo před třetím pokusem v kouli? Po nevydařené šedesátce a průměrné dálce jste na vedoucího Claye ztrácel skoro metr a o dost před vámi byl i Karpov.
To se ani neptejte. Málem jsem měl infarkt. Nechtěl bych vidět svoje EKG. Věděl jsem, že musím. Jestli kouli hodím nebo nehodím o metr dál, je to sakra rozdíl. Šedesát bodů na tyči jako když najdu. Nejhorší je, že jsem na to měl, ale technicky jsem se nemohl srovnat. Koule a výška byly excelentní, nechápu, proč nebyla stejná dálka. U šedesátky udělá zaspání strašně moc. Pomalu se rozběhnete, pak to chcete dohnat, zakřečíte.
Zatím opakujete scénář z mistrovství světa v Ósace. Tam jste první dvě disciplíny taky neměl úplně ideální, ale pak jste se dostal do laufu. Vydrží vám drajv až do neděle?
To uvidíme.
Skvěle jste se předvedl ve výšce, 212 centimetrů se vám v hale už hodně dlouho nepovedlo. Výškaři-specialisté si stěžovali na povrch. Vám evidentně nevadil.
Škoda, že jsem měl dvě zaváhání. (Šebrle opravoval na 200 a 209 centimetrech.) Naopak 212 byl výborný pokus, nepamatuju si tak dobrý. Na 215 už jsem se necítil.
Ale vedete si dost dobře na to, že jste dopoledne říkal, že byste ještě potřeboval dva, možná tři týdny přípravy. Nakonec stačilo pár hodin.
To je pravda. Ale věděl jsem, že na tom nejsem špatně. Při rozcvičení jsem byl rychlý a věděl jsem, co z toho mám běžet. Šedesátku jsem měl dát za 7,05 nebo 7,04 (Šebrle zaspal na startu a běžel 7,16). Možná tím byla trochu ovlivněná i dálka.
Takže v neděli hlavně nezaspat na překážkách?
To bude nejdůležitější úkol. Anebo minimálně znovu zaspat s Kravčenkem a Karpovem.
Měl jste při úvodní disciplíně problém s tím, že jste neslyšel startovací zařízení?
Neslyšel jsem vůbec. To bylo jen takové pam. Fakt. V podstatě jsem vyběhl na Bryana. Ještěže ten vyběhl docela rychle. Je to na prd, kdyby vystřelila pistole, kopne vás to. A běžet vedle Bryana je taky na nic.
Protože je moc rychlý?
Potřebuju někoho, kdo je se mnou, nebo spíš těsně za mnou, abych cítil, jak se uvolním a jak do toho šlapu. Když je Bryan tři metry přede mnou, jen se zakřečím.
O vašem osudu v závodě zase bude rozhodovat tyč. Říkal jste, že si na ni musíte srovnat hlavu. Už jste se do toho pustil?
Jako vždycky. Ještě ne. Uvidíme zítra, až přijdu a postavím se na rozběh. Musím přijít dřív. Asi to risknu a budu skákat ze šestnácti kroků. Na to jsou úplně jiné tyče.
Před poslední disciplínou, kilometrem, vás čeká dlouhá pauza. To vám asi moc vyhovovat nebude.
Tohle je nejhorší časák, jaký jsem kdy zažil. Nechápu to. Říkají to všichni vícebojaři. Nenechají nás ráno vyspat. Proč neudělají kouli, když pár diváků odejde, protože 16 metrů pro ně stejně není tak atraktivní? A proč pak nedají výšku do hlavního programu? Pak bychom se mohli jít vyspat. Je devět večer, půjdu spát v jedenáct a zítra začínáme zase v deset. Expertovi, který tohle dělal, bych pěkně poděkoval.
