„Už před závodem jsem tušil, že forma je dobrá, jen ji prodat,“ líčil osmadvacetiletý atlet v cíli.
Závod jste rozešel svižně, to byl plán?
Povedlo se mi rychle zapracovat do svého tempa a zároveň nikam nebláznit. Brzy se utvořila skupinka asi osmi lidí, která mi hodně pomohla. Když jsem potřeboval, tak jsem se v ní schoval, což bylo dobré i kvůli větru.
Pak se ale tato skupina roztrhala.
Asi v polovině trati začali tři Ukrajinci hodně zrychlovat a jejich tempo už bylo pro mě za hranou. V tu chvíli jsem trochu vycouval a snažil se držet nastavených časů na kolo. Zbytek závodu jsem šel více méně sám, což byl docela boj. S Lukášem Gdulou, který stál u trati, jsem si ale hlídal mezičasy, měli jsme je propočtené na 4:23 na kolo. Věděl jsem, že jsem na tom dobře a pohybuji se pořád v zelených číslech. Na hodinkách jsem si to navíc sám hlídal: tady v Poděbradech je super, že jeden okruh měří přesně kilometr. Posledních pět už bylo na morál, tam jsem několik desítek vteřin poztrácel. I tak jsem velice spokojený.
Ital Stano překonal v Poděbradech světový rekord v chůzi na 35 km, Hlaváč český |
Aby ne, časem 2:31:44 jste ze svého tři roky starého osobního rekordu z mistrovství světa v Eugene ukrojil více než minutu…
No, už bylo taky na čase (úsměv). Po Eugene jsem si myslel, že další osobáky přijdou brzy. Jenže hned v následující sezoně jsem měl problémy se zadním stehnem, takže jsem se ani nekvalifikoval na světový šampionát v Budapešti.
Jak velkou roli sehrálo počasí, které bylo z pohledu vytrvalců takřka optimální?
Velkou. Teplota (cca 12 stupňů) byla asi nejlepší, jaká pro nás může být, navíc bez deště, který bývá vždy nepříjemný, a vítr foukal jen mírně. A i když bylo poměrně chladno, celý závod jsem se políval vodou. Během něj jsem vypil asi 1,5 litru vody, což je míň, než bych měl, a k tomu čtyři gely. Ale po 25. kilometru jsem se už přestal občerstvovat – cítil jsem, že žaludek je na hraně a každý další gel by ho mohl obrátit.
Chodec Vít Hlaváč (vlevo) během mistrovství Evropy družstev v Poděbradech
Svým výkonem jste se výrazně přiblížil účasti na letním mistrovství světa v Tokiu…
Ostrý limit je 2:28:30, k tomu mám ještě daleko. Splnil jsem ale kritérium českého atletického svazu, které je 2:33:00. Navíc jsem se posunul ve světovém žebříčku, protože jsem k březnovému výkonu z Dudinců přidal další kvalitní čas. Myslím, že místo do Tokia už mám takřka jisté.
Jaký bude váš další program?
Teď si trochu odpočinu, protože jsem vše směřoval právě k Poděbradům. V polovině června mě čeká mistrovství republiky na 10 000 metrů na dráze, kde bych chtěl atakovat vlastní národní rekord a obhájit titul. Začátkem prázdnin pak vyrazíme na soustředění do italských Alp.
