Právě na osmadvacetiletého reprezentanta směřují naděje před domácím mistrovstvím Evropy v chůzi družstev. Tomu v sobotu na stejném místě předchází ještě boj o české tituly v silničních bězích na míli a pět kilometrů.
Hlaváč je dvojnásobným olympionikem, účastníkem mistrovství světa i kontinentu. V rámci šampionátu družstev vyjde už počtvrté a i s kláním ve středočeském městě má řadu zkušeností.
„Těším se velice. Poděbrady jsou nejen u nás, ale i v zahraničí dost oblíbené. Navíc máme o co bojovat,“ připomíná, že pomýšlí na kvalitní čas do rankingu pro účast na zářijovém světovém šampionátu v Tokiu.
Chodec Vít Hlaváč na trati závodu na 35 kilometrů na mistrovství Evropy v Mnichově
„Člověk nikdy, dokud nedojde třeba na dvacátý kilometr, neví, jak to dopadne. Pokazit se toho může hodně. Ale poslední tréninky svědčí, že forma je dobrá,“ doufá.
Start jeho 35kilometrového závodu je už v 7.30 ráno, takže před ním moc prostoru nemá. Snídaně, připravit na občerstvovací stanice nápoje a gely, rozchození a už na trať.
Blíží se chůze v Poděbradech. Češi ve čtyřech, spoléhají na olympionika Hlaváče |
Že by si pro navození závodní pohody pustil nějaké oblíbené kytarové hity? Nemá čas. Přesto ale nervozitou netrpí.
„Týden před závody možná jo. Přemýšlím, co se dalo udělat lépe a jak ještě vyladit formu. Ale v den závodu se už nestresuju. Jsem nastavený, že jsem všechnu práci odvedl a je čas předvést, co umím,“ říká.
Naději na dobrý zápis mu dává i trať na Lázeňské kolonádě. Hlaváč povídá, že i zahraniční šampioni se shodují, že je jedna z nejrychlejších na světě. Má nulové převýšení, neobsahuje žádné ostré obrátky. „Někdy bývá, že máte trasu pět set metrů metrů tam, pak otočku o 180 stupňů a zpět. Tady je pěkně roztažená. Navíc je kolem plno lidí,“ popisuje.
Navenek tak při závodě možná nepůsobí, ale atmosféra ho žene. „Člověk se přece jen musí soustředit na výkon, na udržování správné techniky, na dýchání, občerstvování a propočty tempa, ale i přesto, když na nás někdo zařve a pokusí se popohnat, jde o vzpruhu,“ vykládá.
Poděbrady prý v tomto ohledu předčila jen loňská olympiáda v Paříži. „Chodilo se přímo pod Eiffelovkou, trať byla obsypaná, nebylo slyšet vlastního dechu, jaký panoval hukot,“ vzpomíná na smíšenou štafetu, kterou s Eliškou Martínkovou po jejích problémech nedokončili.
Chodci během závodu smíšených štafet. Vpravo Vít Hlaváč.
Na sportovní svátek v Paříži by Hlaváč letos rád navázal účastí na světovém vrcholu v Tokiu. V Japonsku už byl pod pěti kruhy v roce 2021, jenže tehdejší závody vinou covidu probíhaly komplikovaně.
„Byť jsem ho poznal spíš jen skrze okna pokoje nebo autobusu a každý den jste se bál, aby vám nevyšel pozitivní test, tak se mi Japonsko zalíbilo. Chtěl bych si z něj odvézt lepší vzpomínky,“ má jasno.
Aby si vybojoval letenky, oproti loňské přípravě, kdy se do Paříže připravoval na kratší závod, se tentokrát zaměřil místo rychlosti a síly víc na vytrvalost.
V únoru strávil dva týdny ve výšce v italském Melagu, předtím byl v prosinci ve španělské Dénii, kde toho najezdil spoustu na kole. „Můj tréninkový parťák má třeba kolem deseti tisíc kilometrů za sezonu. Já jsem to loni dotáhl na šest sedm tisíc. Kolo má obrovskou výhodu, že pro budování vytrvalosti je daleko šetrnější než chůze nebo běh. Jsme na něm schopní zvládnout několikahodinové tréninky a do chůze si z něj následně přenášíte obecnou vytrvalost. Pak stačí v chůzi udělat specifické tréninky v závodním tempu,“ popisuje.
Před prvním startem ještě v březnu odjel na Kanáry. Příprava vyšla, pochvaluje si. V Olomouci se na dvaceti kilometrech stal popáté českým šampionem.
Chůzi má v genech. Před šampionem z Poděbrad nyní leží olympijská výzva |
Kolo mu slouží i jako příjemné odreagování od chodeckého drilu. Na sport zapomene také při studiu biomedicínského inženýrství na ČVUT. „Jsem už na doktorském studiu, takže už i částečně učím,“ líčí.
Psychicky si také odpočine u kytarových strun. Hraje už od třetí třídy základky. Nedávno si pořídil banjo.
„V něm jsem ještě moc velké pokroky neudělal, ale je to věc, která mě bude bavit do konce života,“ vykládá. „Rád hraju písničky jiných autorů, mám hrozně rád český bluegrass. Ale můj závěr je hodně široký. Tyhle věci vždycky člověka rozptýlí od čistě jen sportovního zaměření. Že se blíží závody, že bude mít jeden pokus všechno splnit, nebo sezona končí.“
S čistou hlavou bude chtít vystartovat i v Poděbradech.
