Stačilo, aby v oblasti Hané bylo v sobotu ráno lepší počasí. V takovém případě by Kamínková zůstala doma na Svatém Kopečku upoutána pracovními povinnostmi. Našli byste ji nejspíše za pípou.
„Jako sezonní práci máme letní zahrádku a bohužel tam pracujeme jen s manželem a tchyní, která nám chodí pomáhat. Kdyby bylo dvacet stupňů, mrzelo by mě to, ale nemohla bych dorazit. Tím, že bylo ráno strašně škaredě, rozhodli jsme se jet sem,“ prohlásila.
Malá zahradní restaurace příznačně nazvaná U Kameňa tak měla zavřeno.
„Po strašně dlouhé době se mnou manžel přijel přímo na závody, což jinak nedělá. Byli jsme ve stresu, jelikož cestou byly objížďky, takže jsme přijeli na poslední chvíli. Ale všechno jsme zvládli a jsem ráda, že mohl zažít atmosféru, která při závodech panuje. Viděl, jaká to je radost, když se vyhraje,“ řekla 44letá běžkyně.
Kamínkovou mrzelo, že v Pardubicích neukázala své kvality mladá krev v podobě Anežky Drahotové.
„Je to škoda, ale myslím, že pro ni je priorita chůze. Fandím jí, aby se dala zdravotně do kupy a dělala nám radost v obou disciplínách na olympiádách a při vrcholných soutěžích. Byť věřím, že je ohromně těžké oboje skloubit,“ poznamenala Kamínková.
Na trati se s přibývajícími kilometry vzdalovala svým pronásledovatelkám. Měla přitom svého „vodiče“.
„V prvním kole jsem běžela ve skupině s chlapy, což bylo super. Jenže oni mi pak cukli. Vzájemně jsme si však po závodě poděkovali s takovým dlouhánem, který doběhl přede mnou,“ kvitovala Kamínková spolupráci.
„Bylo to příjemné, ale na druhou stranu jsme zpomalovali o deset vteřin na kilák, takže jsem měla strach, aby nás skupinka za námi nedoběhla. Na otočce jsem viděla, že má Ivana Sekyrová kolem sebe pět chlapů. V protivětru jsem do toho proto musela šlapat,“ dodala Kamínková.
