Nyní má zhruba o patnáct kilo méně než tehdy. Svaly jsou pryč. Stejně tak načechraná patka. Ale odhodlání zůstalo stejné.
Ve čtvrtek čeká dvacetiletého mladíka transplantace kostní dřeně, potom tříměsíční klidový režim. „A pak už bych rád zas obul tretry a začal trénovat,“ prohodí v nemocničním pokoji v pražském Ústavu hematologie a krevní transfuze.
Blesklo vám někdy hlavou, že už byste se k vrcholovému sportu nemusel nikdy vrátit?
To ne. Atletiku miluju a věřím, že se vrátím v plné síle. Ale když mi bylo fakt hodně špatně, poohlížel jsem se po různých variantách. Věděla jste třeba, že existuje mistrovství světa transplantovaných sportovců? Začal jsem si zjišťovat, jaké jsou jejich rekordy, určitě bych tam nehrál druhé housle.
To nejhorší přišlo před Vánoci. V té době jsem byl bez bílých krvinek, chodil na chemoterapie a najednou dostal zánět tlustého střeva.
