Považovali jej za běžce s kamennou tváří. Aby ve chvíli, kdy probíhal vítězně cílem, dal Paavo Nurmi najevo radost? Ne, to rozhodně nedělal. Což jeho příznivci považovali za projev skromnosti. Ti ostatní hovořili o přehnané upjatosti nebo dokonce o projevu povýšenosti.
V rodném Finsku si vysloužil přezdívku Suuri vaikenija. Velký tichý.
Jeho syn Matti charakterizoval otcovu povahu slovem „tarkka“ - precizní.
„Nebylo jednoduché vedle něj žít,“ vyprávěl Matti Nurmi. „Každý den chodil spát v devět a požadoval, aby všichni ostatní byli zticha. A když jsem se v roce 1952 přijel podívat, jak zapaluje oheň na hrách v Helsinkách, vyčinil mi, že zanedbávám práci.“
Athletics at the Olympics
1924: Paavo Nurmi, the Flying Finn, won 1500 gold. Less than 2 hrs later, he won the 5000 https://t.co/ATv9wEUlf2
Paavo Nurmi vždy pracovitý byl. Extrémně pracovitý.
Proto získal devět zlatých olympijských medailí a překonal takřka všechny světové rekordy na tratích od 1500 metrů do 20 kilometrů. Proto revolučně změnil představy o tréninku na středních a dlouhých tratích.
A proto se coby podnikatel stal milionářem.
Nurmi běží za lidské hranice
Třináctého června 1897 přichází na svět v dělnické rodině v Turku. Ve třinácti letech mu umírá otec a mladý Paavo musí opustit školu, kde si do té doby vedl přímo skvěle. Coby pomocník v pekárně pomáhá uživit matku a čtyři sourozence.
V patnácti letech hltá zprávy o tom, jak jeho krajan Hannes Kolehmainen triumfuje na olympijských hrách ve Stockholmu 1912.
„Taky budu běžcem,“ prohlásí Paavo. Z ušetřených peněz z pekárny si kupuje první tretry a brzy v nich začíná vítězit.
S výškou 174 centimetrů a váhou 65 kilogramů má ideální vytrvalecké proporce. Ve stravě se stává vegetariánem. A v tréninku platí za nesmírně systematického samouka. Nikdy netrénuje s jinými běžci, vždy běhá sám. S jediným společníkem v podobě otlučených starých stopek si na zamrzlých finských silnicích i polních cestách ordinuje drastické dávky.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
V roce 1920, už coby finský rekordman, končí na hrách v Antverpách ve svém prvním olympijském závodě na 5000 metrů na druhém místě za Francouzem Josephem Guillemotem. Kdo by tehdy řekl, že od té doby už Nurmi na olympijském kolbišti neprohraje s jiným než s finským běžcem.
V Antverpách sám triumfuje na trati 10 000 metrů a v přespolním běhu jednotlivců i družstev.
Dvaadvacátého června 1921 pak ve Stockholmu poprvé překonává světový rekord. Časem 30,40,2 na oblíbené desítce.
„V závěru závodů nemusíte sprintovat. Stačí jen po celou dobu držet stabilní tempo, které ti ostatní udržet nedokážou,“ popisuje svoji strategii.
Řídí se jí také na kratších tratích. Že se závody na 1500 metrů a 1 míli tehdy běhají se zvolněním ve střední fázi? Zapomeňte. Nurmi tlačí na pilu od startu do cíle. „A ve třetí čtvrtině rozhoduji,“ vykládá.
Koncem roku 1923 už drží současně prestižní světové rekordy na míli, 5000 metrů i 10 000 metrů. To nedokázal nikdo před ním - a nedokáže ani nikdo po něm.
Olympiáda v Paříži 1924 je vrcholem jeho kariéry. Během šesti dnů získává ve městě nad Seinou pět zlatých medailí: tři individuální a dvě týmové. Finále na 1500 a 5000 metrů ovládne v rozmezí pouhých dvou hodin!
Přespolní běh na hrách v Paříži 1924. Budoucí vítěz Paavo Nurmi je ve vedení:
Yeah, this is my new obsession. Here’s another picture from the 1924 Olympics cross-country race. They had to climb over a stone wall. Paavo Nurmi is in the lead.
https://t.co/ChY84nTms0 https://t.co/sqf5ZGV0M2
Přesto se mračí. Nelíbí se mu, jak se vedoucí finského týmu snažili „střídat“ své hvězdy při nasazování do jednotlivých disciplin, pročež nebyl nominován do závodu na 10 000 metrů. Jeho krajan Ville Ritola ho vyhrál ve světovém rekordu 30:23, ale Nurmi téhož dne předvedl tréninkovou desítku za 29:58.
Po návratu do Finska navíc rychle vymaže i Ritolův rekord.
Popularita v rodné zemi značně vylepšuje jeho životní podmínky. Byt, kde Nurmiovi bydleli v pronájmu, si teď kupují do vlastnictví a nechávají do něj zavést elektřinu i vodu. Navíc získává stipendium na helsinskou technickou univerzitu. A co víc, finská vláda nařídí zhotovit jeho sochu u nejslavnějšího sochaře země Wäinö Aaltonena.
Hvězdou je však i daleko za hranicemi. Francouzský časopis Miroir des Sports jeho výkony opěvuje: „Nurmi běží za lidské hranice.“
Ne, tak až tak daleko se nevydává, zato v roce 1925 pluje na turné po USA. Během pěti měsíců tu závodí 55krát a vyhrává 53krát. Pouze jednou, na pro něj netradiční trati 800 metrů, je poražen - a jednou sám odstupuje kvůli žaludečním potížím po otravě jídlem.
Americký tisk jej nazývá Létajícím Finem či Běhajícím fantomem.
#OnThisDay in 1926, Paavo Nurmi set a 3000m world record of 8:25.4 in Berlin. http://t.co/GJP1ER0VEJ
Na hrách v Amsterodamu 1928 už sice takovým fenoménem není, přesto to stačí na zlato z 10 000 metrů a dvě další stříbra - za finskými soupeři.
Je unavený a ztrácí motivaci, soudí experti.
Na podzim 1928 navíc Nurmi v rozhovoru pro švédské novináře říká: „Toto je má jednoznačně poslední sezona. Závodím už patnáct let a mám toho dost.“
Přesto se posléze rozhodne běhat dál. V roce 1929 se vydává na další americké turné. Zároveň se vrací do rekordní formy, když ve Stockholmu překonává historický zápis na 20 kilometrů. Oficiální světové rekordy překoná za kariéru celkem dvaadvacetkrát.
Hoy ➋➋ de junio se cumplen ➒➎ años del ➊º de los ➋➋ #WRs oficiales de Paavo Nurmi (FIN)
● 30'40"2 10.000 m Estocolmo https://t.co/fhIapidoR3
Novou motivací se stává Los Angeles 1932. Čtvrtá olympiáda.
Nurmimu je 35 let a má ty nejvyšší síle. Chce obhájit titul na 10 000 metrů, ale hlavně: míní korunovat kariéru zlatem z maratonu, podobně jako kdysi jeho vzor Kolehmainen.
Bohužel, zůstane jen u snu.
Vyhrál bych o pět minut
Na jaře 1932 je po švédském udání obviněn Mezinárodní amatérskou atletickou unií IAAF z profesionalismu. Stačí svědectví, že za jeden závod v Německu přijal finanční odměnu. Nurmimu je zastavena činnost. Což Finové Švédům nikdy nezapomenou.
Hry jsou tehdy profesionálům zapovězeny. Přesto odlétá do Los Angeles. Navzdory bolestivému zranění paty zde pokračuje v nesmírně tvrdé přípravě... a doufá. Jenže dva dny před zahájením her i Mezinárodní olympijský výbor rozhodne: Nurmi startovat nesmí.
Zůstává v roli diváka a tvrdí: „Vyhrál bych maraton o pět minut.“
Finská asociace jeho vyloučení neuzná, a tak doma smí nadále závodit coby „národní amatér“. Dělá to až do roku 1934, načež opouští sport a soustředí se na podnikání.
Má na čem stavět, už od 20. let moudře investoval na akciovém trhu. Je diplomovaným inženýrem a vydělává značné jmění v bytovém průmyslu. V Helsinkách je jeho společností postaveno čtyřicet měšťanských domů, každý se stovkou bytů. Jeden z nich prodává s 50procentní slevou i svému někdejšímu konkurentovi Ritolovi.
Začátkem roku 1940 se vydává opět do Spojených států, aby zde tentokrát sháněl finanční prostředky pro svou zemi, která je ve válce s Rudou armádou.
Po válce mu vlast dává najevo, jak moc si ho váží. V den, kdy v Helsinkách slavnostně zahajují olympijské hry 1952, se na světelné tabuli rozzáří nápis: „Olympijskou pochodeň přináší na stadion Paavo Nurmi.“
LEGENDA ZAPALUJE OHEŇ. Paavo Nurmi při zahájení olympijských her v Helsinkách 1952
Reakcí stadionu je krátké nábožné ticho.
Pak začne 70 tisíc diváků řvát nadšením. Někteří z nich pláčou dojetím, když Nurmi přiloží pochodeň k číši.
Tou dobou už je milionářem a vlastní i obchod s pánským oblečením a doplňky. Během her sem vyráží na nákupy další běžecká hvězda olympijské historie Emil Zátopek. Chce se osobně setkat s běžcem, na kterého si v mládí hrál, když na trénincích křičel: „Já jsem Nurmi! Já jsem Nurmi!“
Jak léta přibývají, stárnoucí Nurmi ve svých melancholických okamžicích občas pochybuje o významu svých jedinečných úspěchů ve sportu. „Pouze prospěšná práce, věda a umění mají skutečnou hodnotu. Sport je v porovnání s těmito činnostmi ztrátou času,“ tvrdí.
Koncem 50. let se zotavuje z infarktu. Dál tvrdě pracuje až do roku 1967, kdy jeho tělo čelí útoku dalšího infarktu. Nedlouho poté zakládá Nadaci pro výzkum ischemických nemocí a veřejné zdraví a poskytne jí dvě vícepodlažní budovy i značné množství peněz.
Druhého října 1973 šestasedmdesátiletý Paavo Nurmi v Helsinkách umírá. Vděčná země mu vystrojí státní pohřeb. Ministryně školství Marjatta Väänänenová na něm pronáší: „Rekordy budou překonány, zlaté medaile ztratí lesk, vítězové najdou své přemožitele. Ale jako historický pojem nebude Paavo Nurmi nikdy poražen.“
Jeho obličej se ocitne na finské bankovce, pojmenují po něm letadlo Finských aerolinií, odhalí další Nurmiho sochy.
NURMI PŘED BRANAMI. Socha Paava Nurmiho dnes stojí před Olympijským stadionem v Helsinkách
Na helsinském stadionu, u kterého stojí jedna z nich, sleduje během mistrovství světa 2005 jeho syn Matti souboje na dlouhých tratích, ovládané Afričany, a posteskne si: „Evropané jsou už změkčilí. I proto nás afričtí vytrvalci převálcovali.“
