V pátek v Jablonci se Nikola Brejchová rozloučila se světovou scénou. Po dvou měsících bez tréninku skončila mezi největšími esy současného oštěpu na devátá příčce výkonem 54,98.
"Ten závod jsem si užila," řekla novinářům se slzami v očích. "Bylo to pro mě něco jiného. Koukala jsem na soupeřky a jsem moc ráda, že ten mítink byl. Protože končit v závodě s takovým obsazením je něco jedinečného."
V sobotu v Třebíči přispěla Nikola do bodové pokladničky Olympu prvním místem za výkon 51,17. "Mám natažené mezižeberní svaly a od konce června jsem neudělala žádný oštěpařský trénink. Takže po Jablonci jsem toho měla plný kecky," přiznala.
Brejchová původně hovořila o jediném pokusu, v závodě nakonec absolvovala dva. Loučení už nebylo tak dojemné. "Většina holek je mladých a moc je neznám. Ale je dobré vidět, že máme nějaké nástupkyně."
Nikolo, opravdu konec kariéry? Odoláte případným myšlenkám na pokračování?
Ne ne. Už na podzim jsem měla jasno. Nevěděla jsem ani, jestli dotáhnu tuhle sezonu do konce. Jednak zdraví nebylo takové, jaké bych si představovala a ani chuť jsem neměla takovou, jako před Ósakou. Holt to skončilo tak, jak to skončilo a teď jsem šťastná. To rozhodnutí padlo dnech a hodinách zvažování, takže vím, že vracet se už nebudu.
Takže na období bez tréninku se těšíte?
Já už to díky zmíněnému zranění vlastně přes dva měsíce prožívám a je to fajn být konečně na mateřské dovolené.
Jaké to bylo házet naposledy se světovou špičkou bez tréninku?
Šílené. Říkala jsem si, musím hodit alespoň padesát metrů. Přece nemůžu končit se čtyřkou na začátku. Když hodím padesát, bude to dobré. Nakonec to bylo téměř padesát pět metrů, což je myslím bez tréninku velmi dobré. Také holky to vzaly výborně, věděly, že končím a bylo to opravdu až dojemné a chytalo mě to za srdce.
Na začátku sezony jste absolvovala pár mítinků. Už tam jste tušila, že o limit do Pekingu nebudete usilovat?
Nejhorší na tom bylo, že fyzicky jsem se cítila lépe, než v Ósace. Vypadalo to, že si hodím i osobák. Ale zcela upřímně - mně to nebrala hlava. Mně se prostě nějak nechtělo závodit. Nechtělo se mi odjíždět od malé, od rodiny. A když není v pořádku psychika, je to špatné. Tak jsem řekla: Konec!
Takže ani vidina rozlučky na olympiádě vás nezlomila?
To ne. Já bych tam možná ani nepostoupila z kvalifikace přiznám se, že na to jsem moc ješitná. Aby mě přehazovaly holky, které jsem dřív přehazovala já, to opravdu ne.
Když se podíváte zpátky do minulosti. V Aténách jste měla blízko k medaili. Jak teď, s odstupem doby, mrzí to čtvrté místo?
Byl to nejhorší okamžik mé kariéry, ale zároveň nejkrásnější. Protože tohle je ten pravý sport. Mám z toho smíšené pocity, ale budu na to vzpomínat vždy hrozně ráda. I když to bylo šest centimetrů od medaile, byla to olympiáda.
Co plánujete do budoucna?
Já mám jasno, konečně si začnu užívat mateřskou dovolenou. Až budou Valérii čtyři roky (přibližně za rok a půl - pozn. autora), tak se uvidí. Třeba bude druhé dítě. Mám ale takovou představu, že bych pracovala s malými dětmi včetně mé dcery. Chci se věnovat všeobecné atletické průpravě a nabírání fyzičky. Určitě zůstanu nějakou formou u sportu. Trenérka mě také oslovila, abych s ní spolupracovala při přípravě Jarmily Klimešové.
