V srpnu oslaví 49 let a v britských oštěpařských tabulkách této sezony mu patří třetí místo za dvojicí James Campbell (23 let) a Matthew Hunt (20). Ani jeden z nich ještě nebyl na světě, když Bradstock reprezentoval na hrách v Los Angeles v roce 1984.
Tam se dostal do finále a v něm vybojoval sedmé místo. Byl to malý zázrak, když si uvědomí, že po celou oštěpařskou kariéru má problémy s páteří, trápí ho její rozštěp. Ten mu diagnostikovali, když mu bylo šest. "Takže to, co dělám, trošku popírá logiku," souhlasí Brit. "Mám výhodu zkušeností, ale cenou za ně je věk."
Bradstock před dvěma týdny na mítinku v Tucsonu hodil 74,73 metru, jeho sen pokusit se kvalifikovat tak zazněl víc než jasně. "Je to další výzva," říkal pro deník The Independent.
"Kdybyste se mě zeptali před pár dny, jestli bych se mohl do týmu dostat, ťukal bych si na čelo: Ne, vyloučené!" vyprávěl. "Teď, když jsem předvedl svůj hod v Arizoně, mám jiný názor: Nepravděpodobné, ale šance žije. Musel bych teď rok makat, pak hodit minimálně 79,5 metru, abych splnil B-limit naší atletické federace, a pak vyhrát národní kvalifikaci."
Ukázky z díla Roalda Bradstocka
Jako školák žil Bradstock v Americe, bydlel blízko Atlanty, po hrách v Los Angeles jako první Brit přehodil 90metrovou hranici, se starým typem oštěpu vytvořil rekord Commonwealthu - 91,4 metru. Pak se dostal do britského týmu pro hry v Soulu 1988, po nich změnil občanství a stal se z něj Američan a pro olympiádu v Atlantě byl náhradníkem.
Coby umělec na plný úvazek vyhrál americkou soutěž Olympijské umění, jeho práce jsou vystaveny v Olympijském muzeu v Lausanne. Proto mu říkají Olympijský Picasso.
Teprve loni se rozhodl pro návrat pod britskou vlajku. Na národním šampionátu v Birminghamu i vinou zranění skončil až osmý, ani to ho však neodradilo. "Padesátník na olympiádě, to by byla docela dobrá story, ne?" těší se Bradstock.
