Už před odletem jste prozradila, že na konci května se vám odštípl kousek žebra. Nyní jste se zraněním poprvé závodila, cítila jste jej?
Nebylo to příjemné, musím se to naučit zvládat hlavně po psychické stránce. I proto jsem ráda, že jsem sem jela a že jsem si žebro nezhoršila. Lepší se to, ale pořád to bolí to.
Atleti jsou v první lize mistrovství Evropy družstev po úvodním dnu druzí |
Třetím pokus jste hodila 61,86 metru, předtím 60,47. Jste spokojená?
Házelo se mi relativně dobře až na to žebro, ze kterého jsem měla strach, protože jsem dlouho nezávodila a nevěděla jsem, co mám od sebe čekat. Jsem ráda, že jsem to mohla vyzkoušet. A hodila jsem docela daleko.
Zvažovala jste, že byste třeba čtvrtý pokus vynechala?
Jak se to lepší, tak nakonec nebyl důvod. Dlouho jsem nebyla v závodním módu, který je pro mě nejlepší trénink, a teď před olympiádou jej potřebuji. Žebro nebylo v takovém stavu, že bych musela skončit.
V soutěži jste měly jen čtyři pokusy, jak se vám tento formát zamlouvá?
Atletika vždycky byla se šesti pokusy, a tak je to správně. Nechci říkat, že čtyři jsou výmysl, asi to chtějí víc zpopularizovat a zatraktivnit pro lidi. Každopádně pro nás je šest pokusů normálních, vždycky to tak bylo a doufám, že to tak i zůstane.
Oštěpařka Nikola Ogrodníková se po svém vystoupení na první lize ME družstev usmívala, soutěž ovládla výkonem 61,86 metrů. https://t.co/5SNkhw4pSt
Na ten poslední pro čtveřici nejlepších jste navíc musely čekat.
S norskou soupeřkou jsme tlačily na rozhodčí a ptaly jsme se jich, jestli by to nešlo nějak posunout, protože podle rozpisu to vycházelo, že bychom měly čekat dalších třicet minut. Žádná z holek s tím moc nesouhlasila, naštěstí nám trochu vyšli vstříc. Pauza nebyla tak dlouhá, ale byla.
Vondrová druhá, ale nespokojená: Chtěla jsem běžet o vteřinu rychleji |
Plánujete vzhledem k bolavému žebru závodit i nadále?
Uvidím, až se den po závodě probudím. Ale potřebuji závodit, zjistila jsem, že jak se bojím, tak technika je taková jinačí a jsem schopna i hrozným pokusem hodit takové metry.
Závodila jste s českou vlaječkou na rameni, baví vás týmová klání?
Bojovat pro tým je vždy speciální, jste pod jiným tlakem než v normálním závodě. Vím, že tady nejsem jen sama za sebe, takže si nemůžu dovolit riskovat, i když bych chtěla. Když jsem v disciplíně papírově na prvním místě, tak prostě musím vyhrát. Naštěstí se mi to podařilo.
