Obergföllová si jízdu v bobu vyzkoušela s vizí zúčastnit se zimní olympiády, která v Soči startuje za 120 dnů. Jenže strach a závratě po zkušební jízdě v Altenbergu byly silnější než touha stát se olympijskou obojživelnicí.
"Po jedné jízdě mi bylo na umření a dvě hodiny jsem zvracela," přiznala dvaatřicetiletá atletka magazínu Sport Bild a zážitek přirovnával k tomu, kdyby ji někdo zavřel v bubnu pračky. Testovací trénink absolvovala potají na rychlé dráze v Altenbergu jako brzdařka s pilotkou Cathleen Martiniovou, mistryní světa z roku 2011 a loňskou celkovou vítězkou Světového poháru.
"Po této zkušenosti byla pro mě celá záležitost uzavřená," rozhodla. "Je to škoda, bylo by cool, kdybych se stala olympijskou medailistkou jak v létě, tak v zimě."
Úspěšný přechod z atletiky k bobům se v minulosti povedl několika německým vrhačkám. Naposledy koulařce Petře Lammertové, halové mistryni Evropy z roku 2009, která loni získala se Sandrou Kiriasisovou na světovém šampionátu stříbro.
Obergföllová však ze svého šíleného plánu rychle vystřízlivěla a stejně rychle otočila: "Zlato v Riu je teď můj cíl," připomněla dvaatřicetiletá atletka příští letní hry v roce 2016.
Letošní sezona jí patřila - byla nejlepší v Diamantové lize i na světovém šampionátu v Moskvě. Pak se vdala za svého trenéra, bývalého oštěpaře Borise Henryho, nově Obergfölla, a nedávno ji zvolili Šampionkou roku, nejlepší atletkou Německa. "Těžko se dá takový rok překonat," uznala pak Obergföllová. "Snad jedině dítě nebo olympijské zlato by bylo víc.
Němka z Lahru má pověst věčně druhé, dvakrát byla stříbrná na Evropě, dvakrát na mistrovství světa, porážku musela polknout i loni v Londýně, kde se radovala Špotáková. V Riu se však chce s kariérou loučit jako šampionka. "Po bronzu v Pekingu a stříbrné z Londýna je příště cílem zlato."
