Už při rozhazování jste se často držela za ruku, máte tejpem zpevněné předloktí, ještě teď při rozhovoru si masírujete svaly. Co se děje?
Mám mrtvou ruku. Bolí mě celé ruka, od předloktí až po lopatku. V momentě, kdy svaly mají rychle hodit, jsou pomalé. Musím se teď ty dva dny o ruku začít starat. Nečekala jsem, že to bude takhle příšerné. Na rozcvičováku jsem si připadala, jako když jdu házet po týdenním soustředění.
Bolí vás loket? A budete ho léčit?
Jak je ruka pomalá, spadne dolů, trochu ji přitáhnu, loket bolí. Přijede Martina Končalová, v pondělí uděláme jednu terapii, v úterý klidně dvě. Člověka nevysilují, naopak ho nabudí. Když pak ruka bude v pohodě, odpočatá, nebude to problém. Nejhorší je, když je člověk utahaný a nehází dobře.
Z čeho jste unavená? Chodíte po městě?
Pořád někde trajdám, musím to omezit a víc odpočívat. Přijel přítel Lukáš, musela jsem pro něj sehnat hotel, protože do našeho se nedostane. Nebyla to úplně sranda. Obešla jsem určitě patnáct hotelů.
Nikdo vám s tím nemohl pomoci?
To jsem já, jsem taková. Ovšem teď už bych se měla soustředit spíš na závody, sama na sebe. Věřím, že za dva dny může být všechno jinak, že na stadion přijde Bára Špotáková a ne její stín. Kdybych takhle přišla na finále, nemám absolutně šanci.
Co jste si tedy v kvalifikaci říkala, abyste se nabudila?
Snažila jsem se myslet pozitivně, přemluvit sama sebe, že to bude dobré. Myslela jsem si, že je to hod na 59 metrů, ale padlo 63. To je ukázka, že je pohoda i v tak špatném stavu. Věřím, že v úterý přijde jiný člověk a soupeřky z toho budou překvapené.
Ovšem možná trochu překvapila Ruska Maria Abakumovová, která v poslední době moc nezávodila, zato v kvalifikaci hodila prvním pokusem výkon roku. Co tomu říkáte?
Ani jsem nevěděla, kolik hodila, pak jsem zjistila, že 68,92. Tepláky praskají ve švech, svalů je to kopa. Myslím, že ještě víc než loni. Ale i technicky to zvládla. Na rozcvičováku jsem ale viděla, že se jí všechny hody nepovedou. Oštěp sice vypadá, že se rozpůlí, ale neletí. Třeba bude tak nabušená, tolik bude chtít, že by se jí nemuselo povést to trefit. I když dneska hodila hezky a lehce.
Mluvily jste spolu?
Jen jsme se pozdravily.
Její výkon vás nyní posunul na pozici třetí oštěpařky sezony. Přestože jste obhájkyně titulu, uleví se vám tím trochu?
Je trochu lepší útočit, než jít z první pozice. Ale myslím si, že se mnou soupeřky rozhodně počítají. Jsem závodník, ale musím se cítit líp. Dneska by závodní duch nezmohl nic.
Házela jste zeleným oštěpem, se kterým jste loni vyhrála olympiádu a hodila světový rekord. Ten s oranžovým koncem, vyrobený na míru pro vás, vám teď nesedí?
Kompozit jsem zkusila, ale to bylo úplně špatně. Vylétl, v letu zmrzl a spadl dolů. Na něj musíte být připravení. Doufám, že si ho nevezme Maria.
Z Česka se za vámi chystá autobus fanoušků. Ale v hledišti ještě chyběli, že?
Přijedou až v pondělí odpoledne. Myslela jsem, že se s nimi půjdu aspoň přivítat, ale asi se s nimi před závodem nesetkám. Trochu to ubere síly. Nebudu se dívat ani na druhou kvalifikační skupinu.
Jak ještě budete síly nabírat? Budete se společně se španělskou kamarádkou Mercedes Chilla dívat znovu na videa povedených hodů stejně jako před olympiádou v Pekingu, kde jste vyhrála?
Ano, je dobré si hody připomenout. Nejen svoje, ale různé. Dlouhé hody mají některé společné věci.
Podíváte se tedy i na výkony Jana Železného?
Jistě. Honza je Honza.
Trojnásobný olympijský vítěz, mistr světa a světový rekordman vás sleduje přímo v Berlíně. Promluvíte si s ním?
Jo. Jsem zvědavá, co mi řekne. Snad mě nějak namotivuje.
