Po závodě se vyrojila řada spekulací o tom, co se vlastně s atletkou dlouhodobě stabilní výkonnosti stalo.
Jen pro připomenutí. Na předchozích šampionátech získala Cechlová postupně šesté, páté a třetí místo, čtvrtou příčku vybojovala na olympiádě v Aténách.
"Co se stalo? Myslím, že to nevím já, ani ona," pomalu přemítal nad otázkou pár hodin po nešťastném závodě v rozhovoru trenér Josef Šilhavý.
"Najednou to byl úplně jiný člověk. Ona vždy vířila dynamikou a obrovským odhodláním a i tentokrát na to měla. Ale její projev neměl šťávu a zrychlení," hledal příčiny jejího špatného vystoupení kouč.
Sezona plná výkyvů
Čím to, že jeden z nejzkušenějších členů výpravy takto selže?
Možná to leželo někde v psychické oblasti. Ne, že by se sesypala, ale tíhou odpovědnosti. Od ní se hodně čekalo – a já říkám právem. Nechytla se jediným hodem. Bylo to patrné už při rozhazování, kdy jediný hod vypadal uvolněně a blízko postupového místa. Když chtěla přitlačit, byla z toho nevýrazná křeč. Nedovedu si to vysvětlit.
Letos sice Věra v prvních třech startech svoje výsledky zlepšovala, ale potom už to byly výkony nic moc.
Ano, měla výkyvy nahoru dolů a to docela prudké. Ve Varšavě vyhrála, porazila všechny soupeřky skoro o třídu. Vzápětí nehodila kloudný hod v poháru, na Zlaté tretře jeden. Ona trénovala s cílem, aby výslednice směřovala sem do Ósaky. Šla jeden závod na rozzávodění. Ten byl znovu nevýrazný, ale na tréninku to vypadalo, že to půjde.
Nemohou za její propadák loňské zdravotní problémy?
Je pravda, že měla trhlinu kolem patní kosti a důsledkem toho začala odlehčovat levou nohu. Přeskok do otočky byl potom takový nevýrazný. A to se přeneslo částečně do této sezony. Ale když hodila ve Varšavě šedesát šest metrů, sliboval jsem si, že je to zažehnané. Nebylo.
Do mistrovství nastoupila Věra pouze v šesti závodech. Není možné, že byla málo rozzávoděná?
Možná. Je to otázka k přemýšlení. Já si skoro myslím, že tam opravdu mohly být další závody, ale nebylo kde startovat. Sehnal jsem jeden závod v Bochumi, nechtěli jsme někam do Dobrušky. Možná, že by to pomohlo.
Musí se více trénovat
V kuloárech se šušká o tom, že máte rozdílné názory na způsob tréninku.
Názory se musí tříbit, někdy jsou opravdu rozdílné. Najít kompromis je nejtěžší. Závodník to vidí takhle, trenér takhle, ale nikdo nemá jistotu. Jen hlupák si myslí, že na to přišel. Možná bychom měli využít některé věci z doby, kdy házela nejdál. V olympijském roce hodila 66,02 a přitom jí utekla medaile o osm centimetrů. Za tu sezonu měla průměr všech výkonů 64,50. To je silný argument, že se ta práce asi dělala dobře...
Co se změnilo?
Tenkrát byla tlačená do rohu, co vydrží. Vydržela, ale bála se, že to dál neskousne. Tak jsme některé věci stáhli. Pak přišla medaile. Ale jen za 63,22... Na to se sice už nikdo teď neptá, ale ty metry nyní chybí. Nemyslím si, že by na to teď neměla. Měla hodit minimálně o pět metrů dál.
Za rok je olympiáda. Je tento průšvih motivační?
Rozhodně. Jenom osel by opakoval stejnou chybu. Já ji opakovat nechci. Ale musíme nejdřív vše zanalyzovat. Musí se mezi námi vytvořit mikroklima, abychom si řekli věci, které si normálně neříkáme, ale cítíme je.
Mluvili jste už spolu po závodě?
V takových nešťastných situacích se závodníkovi spíš vyhýbáte, padají silná slova. V autobuse jsme si v klidu mezi čtyřma očima řekli nejdůležitější věci. Je důležité hledat chybu, ne svalovat vinu jeden na druhého. Ona to bere spíš na sebe, ale je to vždycky složitější.
