Letní slunce příjemně hřálo. Na trávě se objímaly zamilované páry, parta mladíků si kopala s míčem, další si užívali piknik. A kousek od nich prožívali atleti jeden z vrcholů sezony: mistrovství Evropy.
V parku Museumplein vyrostly mobilní tribuny a sektor pro oštěp či disk. Nejlepší světoví atleti tam byli divákům na dosah ruky: a publikum se za mimořádný výhled odvděčilo vynikající atmosférou. „Bylo to super,“ pochvaloval si Vítězslav Veselý, který v kvalifikaci hodil nejlepší letošní výkon 84,82 metru.
„Bavila mě ta hudba, bylo to volnější, příjemné. Nebránil bych se tomu ani dál,“ říkal.
Stačilo by mu pár kroků, aby ze svého sektoru vyrazil do muzea Vincenta van Gogha či do proslulého Rijksmuseum, které ukrývá rozsáhlé sbírky děl nizozemských malířů. „Zajímalo by mě to, ale budu asi tak rozsekanej, že budu rád, když dojdu na jídlo,“ vykládal Veselý.
Day 2 of the womans javelin throw qualifying on the Museumplein during #ECH2016 in #Amsterdam pic.twitter.com/HbtrORcoBk
Netradiční prostředí svědčilo i dalším Čechům: oštěpař Jakub Vadlejch hodil 85,06 metru, jeho kolega Jaroslav Jílek se za 81,09 metru poprvé dostal na velké akci do finále. Diskařka Eliška Staňková zvládla kvalifikační limit na první pokus - 60,32 metru.
ZpravodajstvíPřečtěte si souhrnné zpravodajství z prvního dne ME atletů. Veškeré podrobnosti najdete ZDE. |
Barbora Špotáková, vedoucí žena světových oštěpařských tabulek, ve čtvrtek po poledni nejprve naštvaně zakřičela: „Neee!“ První pokus hodila jen na 58,69 metru. „Přesný opak toho, co jsem chtěla udělat.“ I po druhém lehce zakroutila hlavou, ale pak se spokojeně usmála - 63,73 metru stačilo na pohodlný postup do finále.
Ne vše si ale atleti na netradiční novince pochvalovali. Doprava z Olympijského stadionu do centra je přes den komplikovaná. „Vezli nás dvacet minut autobusem, jsou zácpy, bylo to strašně roztahané. Nemáte se pořádně kde rozházet, pak vám dají tři hody, není to úplně jednoduché,“ popisoval Veselý.
Ještě rozladěnější byla Špotáková. „Přejezdy mi úplně nevyhovovaly, ani ten čas. Poledne není můj čas na podávání největších výkonů. No a cesta... 55 minut na Olympijský stadion a nejhorší byl pak přesun sem. Osmnáctičlenná skupina atletů, každá oštěpařka dva trenéry, všichni v jednom autobuse, na stojáka narvaný bez klimatizace... Tam snad bylo 50 stupňů, vypadaly jsme jak mouchy před bouřkou. Zpocený jako blázen.“
I proto byli oba rádi, že se finále už odehraje na stadionu. Tam se teprve rozhodne, jak bude šampionát pro oštěpaře (a diskaře) úspěšný...
