Londýnský olympijský stadion, zase plno, zase tak krásná atmosféra. Ale přece je něco jinak. Bohužel. „To je život. Člověk se musí oklepat,“ derou se najednou usměvavé vysoké dívce do očí slzy. Na podzim to budou tři roky, co přišla o tátu – ještě na olympiádě v roce 2012 byli v britské metropoli spolu.
Tím spíš to ale pro ni v sobotu byly slzy štěstí. „Rozhodně mi pomohl. Je tu dál se mnou,“ líčila Šafránková, když dosáhla na svůj životní úspěch. Poté, co si protrpěla sledování druhé kvalifikační skupiny, se těsně dostala do finále světového šampionátu.
A myšlenky na tátu odehnat nešlo. „Vzpomněla jsem si před třetím hodem. Já si na něj vzpomenu hodně často,“ vyprávěla. „Vždycky mi hrozně přál, ale když mi to nešlo, tak odcházel ze stadionu. Vím, že kdyby tady teď byl, tak by na můj třetí pokus odešel, pak by se vrátil – a řekl mi, že se mi to povedlo proto, že odešel.“
V její disciplíně Česko ještě nikdy nemělo ženskou zástupkyni ve finále mistrovství světa. Chvíle napětí za to stály. „Mohla bych se tam protlačit,“ věřila Šafránková po své kvalifikaci.
Už v ní šlo o dřinu se vším všudy. „Byla jsem hodně nervózní,“ přiznala. Po snídani ještě vyrazila do posilovny, pak přijela do obří arény, jenže ji dostihla důležitost okamžiku: „Před prvním hodem jsem se rozbíhala a udělalo se mi strašně těžko. Úplně se mi sevřelo, nemohla jsem dýchat a říkala si: Panebože, co mám dělat? Tak jsem si na chvíli lehla a dala nohy nahoru.“
Když zvládla svůj poslední pokus, musela následně věřit, že ji nepřehodí více než sedm soupeřek z další skupiny. Podařilo se – a z Češky je nakonec 11. žena pořadí.
„Nejsem takový drsňák, co by odešel a dělal, že se o to nezajímá. Budu sedět na tribuně, možná se zbytečně stresovat a trnout každým hodem,“ usmála se. „A pokud finále vyjde, nebudu mít rozhodně co ztratit. Tam se do toho musí šít od začátku.“
Výjimečný závod na výjimečném místě zažije v pondělí od 20.00 SELČ. A hodlá si ho užít se vším všudy.
„Když lidi začnou tleskat, je to neskutečné. Paráda. Teď v kvalifikaci to možná u mě bylo na škodu, velký závod člověka sevře. Ale věřím, že ve finále už to pomůže. Že tam půjdu uvolněná a bude mě to nabíjet,“ je optimistkou.
Tak třeba dojde na londýnské slzy štěstí i podruhé.