Úvodní den MSZpravodajství z Dauhá  |
Už před samotným závodem jste měla takový pocit?
Já předváděla v rozcvičení fakt nejlepší skoky sezony, neskutečně mě to kopalo. Tak jsem se radši snažila trochu se i uklidnit a nepropadat úplně euforii.
Abyste nešla do závodu přemotivovaná?
Nejen negativní myšlení, ale i příliš pozitivního myšlení bývá škodlivé. Každopádně jsem se zklidnila perfektně. První výšky jsem si pohlídala (zvládla napoprvé 420 i 435). Trošku mi při nich padaly nohy, tak jsem si říkala: Dobrý, musím to hodit víc za sebe. Na 450 centimetrů jsem si vzala tvrdší tyč, to bylo správné rozhodnutí.
A při třetím pokusu se už zdálo, že skok je úspěšný.
Myslela jsem si, že jsem přesně nad laťkou. Zase mě to strašně koplo, pomyslela jsem si: Perfektní. Už ve vzduchu jsem se radovala, protože jsem věděla, že to tam je. A najednou, jak padám, ta laťka padá se mnou, to byl...
Šok?
Jo, šok. Já se fakt cítila úžasně, dobře jsem do toho skoku najela, byl perfektně chycený... A spadlo to, no. Hodně moc mě to mrzí. Takhle se mi vážně celou sezonu neskákalo, ani tehdy, když jsem skočila 456. Dnes jsem se cítila technicky neskutečně.
Na postup bylo nakonec potřeba 560 centimetrů, výška limitu. Pevně jste tedy věřila, že ve vás ten limit je?
Kdybych tomu nevěřila, už jsem skončila s kariérou. Na 455 jsem dnes měla stoprocentně. Nechci předbíhat, nestalo se to, ale cítila jsem se, jako bych skákala pomalu už na 470. Říkala jsem si: Chytám to, jsem sebevědomá, konečně po těch letech. Jenže nevyšlo to.
Teď tedy co nejrychleji zapomenout a namotivovat se do další, olympijské sezony?
Nejdřív se z toho dneška musím dostat, to chvíli potrvá, nejezdíme sem přece na výlet. Rozhodně dostanu poučení od mého psychologa, který mi řekne, že dnes mohu plakat, ale zítra musím vstát a hodit to za hlavu. Jsem zvědavá, jak mi to vyjde. Já mám kolem sebe skvělý tým, všem moc děkuju. (A do hlasu i očí se jí znovu draly slzy.)
