„Oba časy mě v rámci evropských tabulek dostávají dost vysoko,“ povídala, když se vrátila do Česka. „Kdybych měla jeden vybrat, tak asi maraton má pro mě větší váhu. Cítím, že má větší ohlas a lidi ho víc zaregistrovali. Je přece jen královskou disciplínou.“
Na Instagramu ji hned začaly sledovat některé slavné soupeřky jako Britka Charlotte Purdueová či Polka Aleksandra Lisowská. Spolu s trenérem věří, že by jí takový výsledek mohl otevřít i nové možnosti – ať už závodní či tréninkové.
„Třeba kdyby se podařilo sehnat nějakého dobrého sparing partnera,“ zatoužil kouč Václav Janoušek. „Šlo by o velký benefit. Prostor se nám neustále otevírá a teď s ním musíme dobře naložit.“
Stewartová ve Valencii výrazně zlepšila vlastní české maximum v maratonu |
Pro ni osobně muselo jít rovněž o velké mentální povzbuzení. Kdepak, zprvu neprožívala dobrou sezonu.
Na mistrovství Evropy skončila v půlmaratonu pětačtyřicátá v čase 1:13:41, na olympijských hrách pak páskou maratonu proběhla jako 66. výkonem 2:38:07. Přitom tréninkově se všechno vyvíjelo velice nadějně.
„Byla nejlíp připravená, i na tréninku běhala skvěle,“ říká trenér Janoušek.
I sama Stewartová si tak připadala, jenže když se blížil vrchol v Paříži, přemohla ji nervozita. „Začátek sezony byl spíš strmě dolů. Myslím, že jsem si asi moc připouštěla stres z olympijských her. Nezvládla jsem to v hlavě,“ přemítá.
Česká běžkyně Moira Stewartová během olympijského maratonu.
Kouč přidává, že na evropském šampionátu hrála roli i špatná strava, kterou měli na hotelu. Do Paříže se ji proto snažili vyladit do detailu, jenže i to bylo na škodu. „Zjistili jsme, že nejsem úplně tabulkový a učebnicový příklad,“ popisuje devětadvacetiletá vytrvalkyně. „Mám jinou stavbu těla, jiný metabolismus. Musím ji brát víc individuálně.“
Proto si řekla, že v závěru ročníku tohle změní.
K závodům přistupovala jinak. „Do Valencie jsem jela bez stresu a tlaku,“ vykládá.
Strava? Brala ji spíš podle pocitu.
„Na občerstvovačkách jsem měla všechno připravené, ale řídila jsem se tak, jak jsem to potřebovala. Dřív jsem se násilím do sebe snažila dávat celou lahvičku s pitím, teď jsem upila třeba jen půlku,“ dodává.
A když k tomu přidala všechny ty hodiny a hodiny tréninků, které absolvovala na jaře a v létě, není divu, že se jí tak vedlo!
V půlmaratonu běžela o minutu a půl rychleji v porovnání se svým dosavadním maximem a skončila jedenáctá. Při maratonu pak vlastní český rekord stlačila o minutu a 52 sekund a páskou proběhla jako devátá a třetí nejlepší Evropanka.
„Největší krizi jsem měla na 30.-35. kilometru. Klasická maratonská zeď, tam jsem možná poztrácela pár sekund. Předtím jsem měla nějaké výpadky v tréninku a chybělo mi pár dlouhých běhů,“ ohlíží se. „Pak se to ale zlepšilo. V závěru sice nemůžu říct, že by se mi běželo skvěle, ale měla jsem v sobě ještě poslední nával energie. Dost mi pomohlo, že jsme se pořád mlely se soupeřkami.“
Mrzet ji jen muselo, že o 14 sekund zaostala za ostrým limitem pro mistrovství světa v Tokiu 2025 a také, že jen těsně nepokořila maximum svého otce Eddieho, jenž reprezentoval Skotsko.
„Chyběly mi k němu tři sekundy, na maratonu hrozně malinko. S tátou jsem ale pak mluvila, říkal, že už to ani nepočítá. Že jsem prý běžela skvěle,“ pousmála se.
Moira Stewartová na trati maratonu na mistrovství Evropy v Mnichově
Ani nezdolání limitu na světový šampionát jí nakonec tolik vadit nemusí. S koučem věří, že Tokio by už měla mít víceméně jisté na základě rankingu.
„Právě mistrovství světa bude naším největším cílem pro příští sezonu,“ vyhlíží kouč Janoušek. „Pak je také mistrovství Evropy v silničních bězích, což by mohl být cíl se prosadit v rámci evropské konkurence. Program ale nechám na ní. Sepíšu možnosti, udělám náhledy, jak by šlo sezonu poskládat, a pak si Moira rozhodne, jak to bude.“
Stewartovou by pochopitelně lákal některý ze slavných maratonských majorů. „Nejvíc Londýn. Pak Berlín, ten je rychlý. Z těch mimoevropských New York,“ vyjmenovává. „Ale jestli je Tokio v září, tak příští rok není moc prostor.“
Tak třeba v dalších letech. V devětadvaceti toho má ještě spoustu před sebou. Rozhodně cítí, že má potenciál ke zlepšení.
Opět rekordní Valencie. Stewartová zlepšila české maximum v půlmaratonu |
„Na půlmaratonu pro mě bude těžší se ještě zlepšit,“ přemítá. „Na něm bych se mohla pohybovat v čase, který mám zaběhnutý. Na maratonu ale ještě rezerva je. Myslím, že jsem schopná ho posunout třeba o minutu.“
Tím by pokořila i legendárního Emila Zátopka. Od jeho rekordu ze zlatých her v Helsinkách 1952 ji dělí 41 sekund.
„Určitě to je velká motivace. Když občas zabrouzdám do komentářů, když něco zaběhnu, tak si přečtu, že to nic neznamená. Ale kdybych ho předběhla, tak by mě Češi konečně znali,“ usmála se.
O větší pozornost si řekla už nedávnými výkony ve Valencii.
