Na kvalifikaci přišla Barbora Špotáková jako svůj stín. A ani na finále se necítila tak, jak by chtěla.
"Moc dlouho jsme trénovali," připustil kouč Rudolf Černý.
Jeho svěřence neprospělo ani to, že mistrovství světa v Berlíně se koná tak blízko od jejího domova.
Co kouč Černý říkal?
O tréninku.
"Zkusili jsme jiné bezprostřední vyladění. Nejde ho udělat jinde než na mistrovství světa, protože jinde to takhle nefunguje. Den předem jsme trochu posilovali, což se projevilo na kvalitě. Proč jsme vyladění měnili? Dotlačily nás k tomu trochu závody. Kdyby se vynechal mítink v Monaku, možná by tady bylo lepší. Moc dlouho jsme trénovali."
O únavě a blízkosti k domovu.
"Na mistrovství světa v Ósace i na olympiádě v Pekingu se Bára honila po městě, ale stačila si odpočinout. Tady se první den ušmajdala, měla málo odpočinku. Ani předtím doma na něj nebyl čas. Měla spoustu akcí. Je to syndrom Zlaté tretry Ostrava. Přijede hodně lidí, ona se o ně stará. Ne, že by s nimi chodila po městě, ale straší to v hlavě.
O roli Jana Železného.
"Seděl jsem trochu jinde. Přišel jsem pozdě z roczvičováku a hlídal jsem, aby Bára dobíhala správně rozběh. Honza je odborník. Zná Báru, občas je na tréninku. Ví, jak hází. Ona hází jeho technikou. Má jí k tomu nejvíc co říct. Nebráním se. Bára v konci neběžela. Už byla vyhaslá. Nemělo to šmrnc, nohy neměla tak živé jako v kvalifikaci."
O vítězce Neriusové.
Pánbůh mě potrestal. Říkal jsem, že věřím trojici Špotáková, Abakumovová, Obergföllová. Že by Neriusová mohla mít medaili, ale že se nemůže stát, aby žádná z těch tří nehodila 68 metrů. A Pánbůh mě slyšel. Ale Steffi si to zaslouží. Oštěpem hází dlouho, poctivě. Zlato má jen z mistrovství Evropy. Pokud ho přeju někomu jinému než Báře, tak zrovna jí.
