Šestý pokus do vzdálenosti 82,88 metru pro něj znamenal zlepšení o čtyřicet centimetrů, avšak v tabulce mu vzhůru nepomohl. Na čtvrtou příčku mu chybělo osm centimetrů, k bronzu devět.
Pětatřicetiletý reprezentant tak v sobotu večer na Alexander Stadium svou třetí medaili z mistrovství Evropy nezískal.
Atletům hrozí první ME v historii bez medaile. Manuel byla čtvrtá, Vadlejch pátý |
Na olympiádě v Paříži v roce 2024 jste za třetím místem zaostal dokonce o čtyři centimetry. Jak moc mrzí další podobně těsně odstup?
I na mistrovství světa 2022 jsem byl třetí o čtyři centimetry, takže už jsem to zažil víckrát. A už bych to nerad zažil znovu. Doufám, že teď jsem si tu smůličku vybral a příště už to třeba bude zase v můj prospěch.
Cítil jste při birminghamském finále, že v sobě máte víc?
Celý závod jsem hledal nějaký styl nebo nějakou techniku, jak hodit dál. Šestým pokusem už to trošku vyšlo, ale bohužel vlastně nevyšlo. Nicméně po téhle sezoně to musím brát, protože obě dvě kolena mě dost zlobila a myslím si, že i teď je budu muset řešit.
V jakém stavu jste byl před závodem?
V relativně slušném, cítil jsem se moc hezky. Ale teď po šesti hodech už je to trochu horší, hlavně se mi čtyři úplně nepovedly. A na těle cítím i to, že bylo o nějakých 15 stupňů míň než při kvalifikaci.
Před vaším posledním pokusem jste musel dlouho čekat, než rozhodčí otevřou sektor. Rozhodilo vás to nějak?
Samozřejmě se mi to nelíbilo. Všichni Češi na tribuně pískali na rozhodčí, ať už to otevřou. Ale já jsem si aspoň utřídil myšlenky a myslím si, že mi to neublížilo. Jen kdybych dal ještě o deset centimetrů víc... Na kdyby se nehraje, ale bylo to o kousek.
Když jste odcházel ze stadionu, tleskal jste divákům. Pomáhali vám?
Ano, byla to neskutečná podpora. Slyšel jsem spoustu českých hlasů, viděl jsem vlajky, bojoval jsem i za ně, ale bohužel... Musím bojovat víc, musím se snažit víc, ale opravdu jsem dělal maximum. Letos jsem udělal maximum, abych tady stál v nejlepší možné formě. A myslím si, že po těch výkonech v sezoně to nebylo vůbec špatné.
Co říkáte na Juliana Webera, který posledním pokusem přes 90 metrů získal zlato a stanovil nový rekord mistrovství Evropy?
To je čistá hlava. Trošku mi to připomnělo, jak jsem se v Římě taky v posledním hodě vybičoval k neskutečnému výkonu na tu chvíli (88,65). Je to hrozně krásný pocit, prožívám to s ním, protože spolu závodíme už dlouhou dobu.
České výpravě se v Birminghamu nedaří, před posledním dnem šampionátu stále čeká na medaili. Jak to vnímáte?
Samozřejmě mě to mrzí. Občas záleží i na štěstí, Volodymyrovi (kladiváři Myslyvčukovi) chybělo sedm centimetrů, mně devět... Co na to říct. Ve sportu jsou to opravdu hry centimetrů nebo setinek.
Myslíte, že se vám kolena a zdraví obecně podaří dát na příští sezonu dohromady, nebo budete muset omezovat program?
Myslím si, že to bude dobré, že to není nic závažného. Ale samozřejmě na tom musím denně pracovat.
Budete závodit ještě letos?
Uvidím po vyšetření teď po šampionátu. Půjdu na magnetickou rezonanci, zjistím, v jakém stavu tělo je, a podle toho se rozhodnu.
A co dál? Příští rok mistrovství světa v Pekingu a pak olympijské hry v Los Angeles?
Peking určitě, Los Angeles snad určitě taky. A pak se uvidí. Už mám nějaký věk, takže bych řekl, že to bude rozhodování z roku na rok.
