Deváté místo znamená vyrovnání pátého nejlepšího výsledku české výpravy na šampionátu, i z tohoto pohledu jde o pěkné umístění.
Třicetiletá Hrochová dopadla stejně i na loňském ME v silničních bězích v Belgii, ale nechtěla se pouštět do srovnávání.
„Tohle je v atletickém světě asi sledovanější, ale pořád je to deváté místo. Záleží na úhlu pohledu, jak to kdo vnímá.“
Potvrzeno, Češi končí na ME bez medaile. Sasínek Mäki byla sedmá, Hrochová devátá |
Trať vedoucí ulicemi druhého největšího britského města zvládla v čase 2:28:14. A i ona coby kvalitní běžkyně do vrchu měla co dělat, aby se s její členitostí vypořádala.
„Byla opravdu náročná. Sice to pro mě asi nebylo takové překvapení jako pro rovinaté běžkyně, ale byly tam velké kopce. A taky strašně moc zatáček, nikde jsme neběžely ani pět set metrů rovně.“
Právě v zákrutách si musela dávat obzvlášť pozor. Hlavně zhruba do 19. kilometru, když se držela v početné skupince bojující o přední příčky.
„V každé zatáčce jsme musely balancovat a navzájem se odstrkávat a chytat, abychom nespadly a nepomlátily se o zem,“ popisovala. „Bylo to hodně o pozornosti a trpělivosti. Člověk nemohl mít úplně vypnuto, musel hodně vnímat sebe i ostatní. Stačilo, aby jedna udělala krok víc doprava, a celý hrozen se hýbal.“
Právě na 19. kilometru z balíku vypadla, Rakušanka Julia Mayerová totiž náhle zrychlila. „Nejdřív jsem se jí držela, ale pak jsem cítila, že to není tempo, ve kterém by se mi komfortně běželo dalších iks kilometrů,“ vysvětlovala Hrochová.
Tato taktika se jí vyplatila – Mayerovou i další závodnice, které byly ve druhé polovině závodu před ní, v závěru předehnala.
Od medaile ji nakonec dělilo pouhých 41 vteřin. „V cílové rovince jsem před sebou viděla ještě dost holek. Snažila jsem se, ale už byly daleko,“ konstatovala.
Pár minut po výkonu, když se ještě zcela nevydýchala a pořád z ní lil pot, už dokázala hodnotit: „Byl to asi jeden z nejtěžších silničních maratonů, které jsem kdy běžela. Na olympiádě v Paříži byl taky těžký, ale jinak. Byly tam dva velké kopce, zato tady to bylo pořád jen nahoru a dolů.“
Univerzální běžkyně na dlouhé tratě by byla ráda, kdyby pro ni Birminghamem sezona neskončila.
„Do konce roku mám naplánovaných asi dalších šest sedm závodů, ale samozřejmě bude záležet, v jakém budu stavu,“ uvědomovala si. „Uvidím, jestli budu zítra a pozítří chodit. A potom, jestli se rozběhám a co bude dělat tělo.“
