Od vzniku samostatné České republiky přivezli čeští atleti z kontinentálního mistrovství vždy alespoň jeden cenný kov. V Birminghamu byli největšími nadějemi Lurdes Gloria Manuel, Jakub Vadlejch a Jan Štefela, který ale ani nepostoupil z kvalifikace.
Mladá čtvrtkařka v sobotu obsadila čtvrtou pozici, zkušený oštěpař pátou. Kousek od pódia skončil i čtvrtý kladivář Volodymyr Myslyvčuk. Zbytek české výpravy byl ovšem nevýrazný. „V něčem jsme měli i smůlu, ale na to se nehraje. Hlavní je podat co nejlepší výkon, což se tady nedařilo,“ mrzelo reprezentačního šéftrenéra Sluku.
Nejdřív vedení, pak trápení v závěru. Došly mi síly, mrzelo čtvrtou Manuel |
Vidíte společnou příčinu, proč mistrovství nevyšlo?
Je brzy na nějaké speciální hodnocení, ale že to je neúspěch, samozřejmě víme. Probíráme to každý večer s trenéry. Budu od nich chtít zpětnou vazbu a doufám, že najdeme společného jmenovatele, proč to všechno bylo. Ale nechal bych si na to ještě chvilku času.
V tuhle chvíli vás něco napadá? I nejlepších výkonů sezony předvedli čeští atleti minimum.
Je to tak, prostě nepotvrdili výkonnost, se kterou sem jeli. A to je základ neúspěchu. Byl jsem trošku rozladěný už před třemi týdny na mistrovství republiky v Plzni, kdy výkonnost nebyla taková, jakou bych si před vrcholnou akcí představoval. Tam měli ukázat, že jsou skutečně ve formě, ale většině výpravy se závěrečná příprava evidentně nepovedla.
Další aspekt bylo množství sportovců, které omezoval zdravotní problém. Je to také věc k zamyšlení?
Samozřejmě. Musíme na všechno postupně najít odpovědi. Proč se to stalo, proč máme tolik zranění a proč jsme nedokázali vyladit na hlavní akci roku.
Nejlepší výsledky české výpravy4. místo: Lurdes Gloria Manuel (běh na 400 metrů) V neděli ve 22:13 SELČ běží finále míle Kristiina Sasínek Mäki |
Zranění se týkala i mladých atletů, své disciplíny nedokončili dálkař Petr Meindlschmid nebo desetibojař Tomas Järvinen. Je to tím, že jejich tělo není zvyklé na takový nápor?
To je otázka spíš na jejich osobní trenéry než na mě, protože je to citlivá věc. Vrcholová atletika je na hraně možností a tak se musí i trénovat. A kdo tak netrénuje, nemá šanci se do špičky dostat. Ale že je těch zranění letos moc, mě trápí, to je jasné. Chceme se tomu věnovat.
Jak moc můžete mluvit do práce právě osobních trenérů, aby se to už neopakovalo?
Připravuju jim servis a možnosti, jaké by měly být. Děláme různé semináře, které také absolvují. Ale samozřejmě to není spásné. Musíme se zamyslet, proč jsme tady neuspěli. Kromě pár výsledků, které stojí za zaznamenání, většina výpravy neuspěla a z toho musíme vyvodit nějaké závěry.
Může být jednou z cest ke zlepšení větší centralizace, například pořádání společných soustředění?
My se o to snažíme, i když to samozřejmě není centrální příprava, jakou jsme znali před třiceti čtyřiceti lety. Ale to, že se trenéři snaží jezdit společně, abychom tam dostali i fyzioterapeuty a případně lékaře, je jasné. Každopádně myslím, že dnešní společnost není připravená vrátit se do úplné centralizace.
Nechybí některým trenérům zkušenosti? Řada z nich se rekrutuje z bývalých sportovců, což je jejich největší kvalifikace.
Musí se edukovat celoživotně, to je jasné. Na druhou stranu, kdo jiný má zkušenosti z vrcholové atletiky než bývalí úspěšní atleti? I u většiny ostatních týmů to tak je. Ale samozřejmě se s nimi musí pracovat. Jsou v nejlepších trenérských letech, musí mít sebereflexi a vyhodnotit si, že tento šampionát nebyl úplně úspěšný.
Přitom na posledních mládežnických mistrovstvích se Čechům dařilo, získávali spoustu medailí. Neměly by naděje být více vidět i na seniorských akcích?
V tom kontrastu mě to samozřejmě trápí. Mládež je úspěšná, takže jsem očekával, že se to nějakým způsobem začne víc odrážet i v dospělé reprezentaci. Měli jsme tady výpravu, která byla složená z takových těch matadorů, a zároveň jsme dali příležitost mladým atletům, aby si osahali velkou atletiku. Ale celou dobu jsme byli pod nějakou dekou, kterou jsme nedokázali roztrhnout. A neslo se to s námi celé mistrovství.
Opory posledních let Jakub Vadlejch a Tomáš Staněk rovněž zůstaly bez medaile. Je znát, že už nejsou v nejlepším věku?
Samozřejmě jsme věděli, že ani jeden z nich letos neměl takovou sezonu, abychom mohli automaticky přemýšlet o medailích. Ale pořád jsou to zkušení borci, kteří by se měli umět pohybovat v takhle vysoké atletice. Kuba byl o pár centimetrů za medailí, stejně jako kladivář Myslyvčuk. Kdyby se jim to povedlo, hned by to bylo veselejší. V tom jsme měli trošku smůlu, ale na to se nehraje.
Opět pár centimetrů od medaile. Už bych to nerad zažil znovu, říkal Vadlejch |
Barbora Špotáková před pár dny říkala, že je to alespoň příležitost odrazit se ze dna. Vnímáte to stejně?
Určitě. Děláme sport, který zkrátka jde ve vlnách. Na posledních mistrovstvích jsme byli relativně úspěšní a vypadalo to, že jdeme nahoru, takže ten pád dolů je samozřejmě nepříjemný. Já doufám, že se z toho rychle zvedneme a že už na halovém mistrovství Evropy v příštím roce ukážeme, že potenciál české atletiky je někde jinde, než jsme předvedli tady.
Může to být první mistrovství Evropy bez medaile v historii Česka. Trápí vás to, nebo jste spíš zklamaný, že atleti nepředvedli své nejlepší výkony?
Hodnocení je vždycky o medailích. Že pravděpodobně nebude, od toho se odvíjí všechno. Ale mě zajímá i to, jak si vedla druhá vlna atletů. A jak jsem řekl, s tím spokojený určitě být nemůžu.
