Kukla dvanáctý v Evropě, trenéra má ze Slovenska: Chůze je tam jako u nás hokej

Od našeho zpravodaje ve Velké Británii - Mezi účastníky mistrovství Evropy se vešel až na poslední chvíli, přesto si chodec Albert Kukla odváží z Birminghamu solidní dvanácté místo z půlmaratonu. „Určitě jsem spokojený. Je mi 21 let a chůze je vytrvalostní sport, takže závodníci jsou nejlepší klidně okolo třicítky,“ přemítal. A rád by se kvalifikoval i na olympijské hry.

Chodec Albert Kukla na trati půlmaratonu na mistrovství Evropy v Birminghamu | foto: ČTK

Na okruhu v centru Birminghamu v sobotu ráno probíhaly hned čtyři chodecké závody: půlmaraton i maraton mužů a žen. Obě tyto distance jsou mistrovskými teprve od letošní sezony.

Souběžně se na trati pohybovalo více než sto chodců a chodkyň, takže pro ně nebylo snadné udržet si přehled, na jakém místě se nacházejí.

„Čekal jsem, že budu kolem šestnáctky, takže jsem byl na konci překvapený,“ přiznal i Kukla, jenž finišoval v čase 1:28:01.

Atletům hrozí první ME v historii bez medaile. Manuel byla čtvrtá, Vadlejch pátý

Trať v ulicích druhého největšího britského města mu zprvu tolik nevyhovovala, protože nevedla jen po rovině jako například na kolonádě v Poděbradech, kde se koná tradiční chodecký mítink.

„Rád držím plynulé tempo, což tady bylo trochu těžší, protože jsme šli do kopce a pak z kopce. Ale od nějakého šestého osmého kilometru jsem si na to zvyknul.“

Po první třetině závodu se pohyboval kolem 17. místa, ale na 17. kilometru se dostal na dvanáctou pozici, kterou pak udržel až do cíle. Dorazil do něj vyčerpaný, ale spokojený – dokonce se postaral o jeden z nejlepších českých výsledků na zatím nepříliš úspěšném šampionátu.

Na trati se potkával i se svým trenérem Dominikem Černým, který coby reprezentant Slovenska závodil v maratonu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Česká atletika (@czatletika)

„Před startem jsme si stanovili taktiku a potom v závodě jsem na něj vůbec nemluvil, byl jsem rád, že dýchám. Ale on mě povzbuzoval, když jsem šel kolem něj. Je to super spolupráce, jsem moc spokojený,“ líčil Kukla.

Přímo spolu trénují hlavně na soustředěních v zahraničí, ale mladý český talent občas také vyráží za přípravou na Slovensko. A poznává, jak je tam chůze populární.

„Řekl bych, že to je jako u nás hokej. Když tam někdo vidí chodce, tak si řekne: Jo, Matej Tóth, olympijský vítěz.“

Sám se k této disciplíně dostal na pražské Základní škole Jeseniova, kde mu ji poradili trenéři, aby na závodech sbíral hodně bodů.

„Pak jsem se začal dobře umisťovat, tak jsem se rozhodl, že se chůzi budu věnovat dál. A došel jsem až sem, takže jsem spokojený.“

Půlmaraton zatím považuje za ideální distanci, jeho cílem je probojovat se na olympijské hry v Los Angeles 2028.

„Příští rok je ještě mistrovství Evropy do 23 let, kde je ale závod na deset kilometrů, což je trať, která mi sedí méně. Ale taky se na to budu soustředit. A chtěl bych se kvalifikovat na půlmaraton na mistrovství světa v Číně.“

V Birminghamu položil k dalším úspěchům na vrcholných akcích solidní základ.

Návrat Martínkové: Druhá operace byla podpásovka

Poprvé od olympijských her v Paříži 2024 závodila na vrcholné akci Eliška Martínková. Medailistka z mládežnických šampionátů a sedmá žena z dospělého ME 2022 obsadila v birminghamském půlmaratonu 18. pozici.

„Myslím, že díky tomu, co jsem prožila, jsem možná ještě lepší závodnice,“ líčila 24letá chodkyně, která předloni podstoupila operaci kyčle a loni musela na sál i s kolenem.

Jaký byl pro vás comeback na reprezentační scénu?
Výsledek se vždycky kouše špatně, když jsou přede mnou holky, které tam nikdy nebyly. Ale myslím si, že si můžu odnést, že až budu plnohodnotně trénovat a budu zdravá, tak budu úplně někde jinde.

Chodkyně Eliška Martínková na trati půlmaratonu na mistrovství Evropy v Birminghamu

Jak náročné bylo vracet se po dvou operacích?
Rozhodla jsem se, že chci letos závodit, takže se tomu všechno podřídilo. Příprava šla dobře, tréninky v červenci byly super. Myslím, že je tam velký potenciál. Dneska se to bohužel ještě neprojevilo, ale věřím, že příště se s tou první skupinkou udržím až do konce (po pěti kilometrech byla sedmá).

Pro start v Birminghamu jste od atletického svazu obdržela divokou kartu. Je velkým povzbuzením pro vaši psychiku, že jste tady mohla závodit?
Ano, jsem strašně ráda, že jsem dostala šanci tady být. Dala jsem do toho maximum, jako vždycky. Jsem ráda, že to ve mně pořád je, že se nic nezměnilo.

Kdy to pro vás v uplynulých dvou letech bylo nejtěžší?
Po operaci kolene. S kyčlí jsem bojovala strašně dlouho, takže když jsem se konečně dostala na operaci, tak to bylo vysvobození od bolesti. Ale když už jsem se dostávala do tréninku a přišla ještě operace kolene, tak to byla taková podpásovka.

Kam budete směřovat dál?
Teď se vrátím trochu do rehabilitace a budu dělat všechno proto, abych příští rok závodila s plnohodnotnou přípravou.