„Naprostá senzace,“ dojímala se ještě několik minut po životním výkonu. „Já jsem kolem něj tak dlouho kroužila až musel padnout. A padnul v tu nejlepší chvíli.“
Jen si připomeňme, jak blízko vytouženému limitu Jíchová už dříve byla.
A v pátrání nemusíme chodit daleko.
Nedělní rozběh 23letá atletka opanovala. S časem? 54,88. Na setinu si tak vyrovnala osobní rekord, jenže za olympijským limitem znovu zaostala o pouhé tři setiny.
„Možná kdybych nevypustila závěr...“ říkala si.
„Formu ale mám,“ věděla. „A můžu běžet ještě líp.“
4. DEN ME: Manuel čtvrtou nejlepší Evropankou, Jíchová vyběhla finále i Paříž |
V pondělním semifinále tak využila všechnu energii a i když před závěrečnou rovinkou hájila až páté místo, nakonec dokázala předběhnout všechny ostatní soupeřky a zařadit se za raketovou Nizozemku.
Ve finiši padla radostí.
„Nejdřív jsem byla šťastná, že postupuju, proběhla jsem cílem a viděla jsem, že jsem druhá, takže mi spadl obrovský kámen za srdce,“ líčila. „A pak jsem viděla ten čas a už to bylo hotový...“
Úplně hotovo však v italské metropoli ještě nemá.
Poprvé v kariéře si zaběhne finále na velké akci. A jaké do něj má nadějná atletka ambice? „Těžko říct. Nechci nic zakřiknout, protože se mi to vždycky vymstí. Teď si hlavně potřebuju odpočinout, probrat taktiku s trenérem a uvidíme, na co budeme cílit. Každopádně nepůjdu se tam jen tak proběhnout, to v žádném případě.“
Po kvalitním odpočinku se tak vrhne i na plánování taktiky.
„Semifinále jsem totiž chtěla rozběhnout rychleji, když jsem vběhla do cílové rovinky, tak jsem zjistila, že na tom nejsem úplně dobře a musím něco udělat,“ prozradila, co se jí mezi překážkami honilo hlavou. „Já ani nevím, jaký byl krokový rytmus, nejsem si jistá, jak to celé vypadalo, vlastně nic nevím. Ale hlavní je, že to bylo rychlý.“
Dokonce tak moc, že za Bolovou zaostala o pouhých 43 setin.
„Nevím, jestli závěr vyklusala, nebo ne. Na ni jsem necílila. Ale cítila jsem, že není až tak daleko, což mě mile překvapilo,“ smála se.
Pozitivní lidi mě nabíjí
Od zkušených soupeřek se ani nenechala zastrašit.
„Věděla jsem, že mám formu že jen stačí úplně nezešílet, mít svůj rytmus. Ale trochu mě upřímně znepokojilo, když jsem vyběhla do poslední stovky a cítila jsem všechny kolem sebe. Doufala jsem, že to bude trošku jednodušší,“ přiznala. „Včera jsem si zapsala do sešitu, že si přeju, aby to vyšlo, ale aby to nebylo zadarmo. A přesně tak se stalo.“
Poháněl ji i pocit, že si za zatím krátký pobyt v Římě vytvořila dvě nové fanynky.
Jak?
Vraťme se v jejím příběhu o pár dní zpět.
„Stála jsem uprostřed Říma, potřebovala jsem se dostat na hotel a nikdo pro mě nebyl schopný přijet,“ začíná vyprávění. „Den předtím jsem jela na koloběžce, ale teď to bylo moc daleko. Tak jsem si stopla auto a starší paní s dcerou mě hodily až na hotel.“
3. DEN ME: Manuel a Němejc po životním výkonu ve finále, postupuje i Štefela |
Komunikativní Jíchová se svým zachránkyním pochlubila, že je atletka. „A ony si koupily lístky a přišly mě podpořit na stadion,“ usmívala se. „Životní náhody jsou někdy skvělé, občas je fajn vystoupit ze své komfortní zóny. Až budu mít chvilku času, tak je pozvu na kafe. Italové mají skvělou energii a já jsem ráda ve společnosti takhle pozitivních lidí, nabíjí mě.“
Kromě otevřenosti však Italové oplývají i jinou jazykovou výbavou, a tak je pro ně složité přečíst písmeno „J“ tak, jako v češtině.
„Už by se to mohli naučit,“ vtipkovala Češka překřtěna na „Džíchovou“. „Ale po Italech nemůžete chtít, aby Jíchová vyslovili správně. Zaplať pánbůh, že řeknou tu Nikoletu.“
A tak se i ona jistě těší, až v úterý večer uslyší od italských pořadatelů na startu: „Nikoleta Džíchová from Czechia!“