Manželka je těhotná a ta nemoc rozběhla ještě nějaké další problémy, takže miminko se začalo bouřit. Páni doktoři od Apolináře to vyřešili, takže jsem si ji v úterý přivezl domů. Úplně nejhorší situace by byla při porodu, protože miminko se má narodit až v květnu. Takhle by se narodilo ještě dřív než moje první dvě holky před šesti lety.
Kdyby se to stalo, pravděpodobně bych do Birminghamu neodjel. Takhle jsem byl taky na vážkách. Ale vypadá to, že Gabča se za tu dobu dala do pořádku. A pořád je tam pojistka v mojí sestře a švagrovi. Že by případně přiložili ruku k dílu. Takže mě do Birminghamu vyslali.
Sestra mi pomohla hodně. Měl jsem možnost trénovat a každý den být u Gábiny v nemocnici. Nebylo to zrovna ideální. Dá se říct, že to bylo náročné. Ale zase jsem neměl čas myslet na jiné věci. Takže jsem to přežil.
Je lepší, když těsně před závody jdou myšlenky na závody trochu stranou. Samozřejmě že ve chvíli, kdy mi vystřelí za zadkem, to bude úplně jiné. Když z domova přijdou informace, že je všechno v pořádku, nebude nic, co by mě od závodění mělo odvádět.
Od svých děvčat jsem vyfasoval tři medvědy a mám je s sebou. Medvědi jsou naštěstí zdraví a doufám, že všichni doma budou taky. Minulý týden to vypadalo, že bych mohl mít i čtvrtého medvěda. Ale jsem rád, že miminko ještě zůstalo, kde je, a zatím jsou tu se mnou jenom tři.
Tréninku jsem dal, co jsem chtěl.
Co vezme nejvíc sílu, je spěch. Strávil jsem spoustu času v autě, mezi domovem a nemocnicí. Nebyl prostor si po tréninku lehnout. Ale na to stejně z posledních let nejsem zvyklý.
Sedmiboj je hodně ošidná disciplína. Jednu věc zkazíte a jdete od válu. A i když nezkazím nic, taky to nebude jednoduché. Doufám ale, že to bude pěkné mistrovství světa a že bude mít pěkný konec. Třeba takový, že ho všichni dokončíme zdraví.
