Dva roky zdravotních trablů jsou zapomenuty, Andrea Šuldesová pro štěstí klepe, na co jen může. Změnila se, před OH v Sydney se utavila při ohromných tréninkových dávkách, nyní už se připravuje podle citu. "Nebojím se zvolnit, když si to organismus žádá. Vždyť už nejsem nejmladší," vysvětluje šestadvacetiletá dívka.
Od března trénuje prakticky sama, podle plánu, který jí připravil kouč Josef Vedra. "Přišlo mi, že je příliš zaměřen na vytrvalost, tak jsem ho přepracovala," nebála se revolučního kroku. "Nemám s tím žádné zkušenosti, ale jsem pověrčivá, takže jsem se snažila opakovat modely, které mi v minulosti přinesly úspěch."
Proto neodletěla se skupinou na Kanárské ostrovy, vybrala si oblíbené Font-Romeu, kam jezdí od devatenácti let. Vedle ní dřely hvězdy - Britka Radcliffeová, Tunisan Hakimi nebo skvělé rumunské mílařky v čele s mnohonásobnou medailistkou z velkých akcí Szekéliovou.
"Žádná společná příprava se ale nekonala, každý se staral sám o sebe. Třeba Rumunky měly běhat mimo stadion a každá si vybrala jiný kopec," usmívá se rivalitě balkánských atletických osobností.
Přímo ze soustředění odjela na mítink do německého Dessau. Trmácela se v autě sedmnáct hodin a prožila si příjemný šok, když za edmontonským limitem (4:07,00) zaostala jen o chlup. Za pár dní v Dortmundu už excelovala, skončila druhá a stejný kousek se jí podařil ve středu v Kasselu, kde další Češka Renata Hoppová dosáhla osobního rekordu na úrovni 4:12 min.
Přitom v halové sezoně se bála rychlých závodů jako čert kříže, tempo nejlepších jednoduše nechtěla či nedokázala akceptovat. "Sebevědomí se mi vrátilo, poprosím manažera, jestli by mě neprotlačil do Golden League," říká s důvěrou břeclavská atletka, která figuruje v elitní desítce letošních světových tabulek na 1500 metrů.
V příštích dnech ji čeká další mítink v Norimberku, ale především Evropský pohár družstev, kde na ní číhá nebezpečí nepříliš milovaného dvoustartu. "Možná po mně totiž budou chtít, abych absolvovala ještě 'trojku', kterou zrovna nemusím. A já zas budu říkat ne, ne, ne... Ale pod devět minut bych jí zvládla," tuší Andrea Šuldesová.
Na mistrovství světa se vrátí po čtyřech letech, v roce 1997 v Aténách obsadila výtečnou šestou příčku. Hovorům o Edmontonu se však vyhýbá. "Šampionát je ještě daleko. Ale jedno je jisté, zase budu strašlivě nervozní, jako ostatně na každých závodech, a určitě mě napadne: proč proboha dělám atletiku, mám já tohle zapotřebí..."
