Ví, co v těchto chvílích může čekat. Ale stejně si nemohl pomoci. „Já se totiž v pátek trošku naštval,“ líčil český desetibojař poté, co 8. příčkou zajistil výpravě další body do žebříčku. „Měl jsem takové zprávy, že tu prý nemám co dělat, že jsem sem jel na výlet a tak dále.“
Ne, úvodní den mu skutečně nevyšel, zato sobotu zažil Helcelet parádní. I kvůli tomu, že negativní odezvy anonymů zpracoval takto.
„Vím, že tohle sportovec nesmí řešit. Čeští fanoušci takoví jsou – když se daří, jsou nadšení, když ne, dávají to najevo takhle. Ale možná mi to i pomohlo. Naštval jsem se totiž zdravě,“ řekl.
A tak se v Londýně po závěrečné patnáctistovce spokojeně objímal s rivaly. Zase se ukázalo, že se rozhoduje skutečně až ve chvíli, kdy je dokonána poslední, desátá disciplína.
„S trenérem jsme si naplánovali, že první den hodíme za hlavu a pojedeme svůj závod. Že se může stát, že hodně soupeřů odpadne – a to se taky stalo,“ popsal, jak po rozpačitém pátku s koučem Josefem Karasem dumali, co dál. Vyplatilo se. „Krásné to bylo. Je to na venkovním mistrovství světa v podstatě můj životní výsledek, mám hroznou radost.“
8222 bodů pro něj není maximem z velkých akcí, o něco více posbíral na MS v Pekingu 2015 (8234) i loni na olympiádě v Riu (8291). Jenže v Číně ani v Brazílii se do elitní desítky neprodral – to na Olympijském stadionu v Londýně ano. „Oštěp mě vrátil do hry, nahnal jsem na něm spoustu bodů,“ těší jej první kariérní hod za 70 metrů. I když cítil rezervy: „Čekal jsem, že tam je ještě větší forma. Na oštěp jsme se letos zaměřili. Pepa (Karas) to umí, vždyť jsme ve skupině dva vícebojaři za sedmdesát, to je super.“
Euforie z rostoucích výkonů mu dopřála i méně bolavou poslední disciplínu, byť je běh na 1500 metrů tradičním postrachem už tak dost zhuntovaných těl. „Musím říct, že se mi běžela snad nejlíp ze všech v životě,“ souhlasí. „Jsem spokojený, že jsem se dokázal kousnout. A v docela dobrém čase.“
Od medaile jej v Londýně pořád dělilo 264 bodů, ale vzhledem k tomu, že první den přišel až o 150 bodů, mohl teoreticky skončit čtvrtý (a také mohl atakovat svůj letošní osobní rekord z Götzisu, jenž činí 8335 bodů).
„Stačilo hrozně málo na pořádný výsledek,“ řekl. Jenže také v úvodní den pocítil, že kvůli zranění příprava na šampionát nebyla ideální.
„Nestihl jsem se vyzávodit. Takže mi stovku, dálku a kouli trvalo, než jsem se dostal do závodního rytmu. To mě mrzí. Ale pak jsem jel na vícebojařské vlně,“ uvedl. „Že jsme z toho nakonec dostali takový výkon, to je skvělé.“
A medaile... Nemohlo by být i na ni, pokud by pátek vyšel jako sobota?
„Pořád je to kdyby,“ říká. A hlavně dál věří: „Trénuju na to, abych medaile sbíral. Kdybych si nevěřil, ani to nemusím dělat. Chci za tím jít. Teď jsem zdravý, zkusím na to navázat už příští rok na halovém mistrovství světa. Jedeme dál. Musím makat a snad ještě něčeho velkého dosáhnu.“
