Co se v Karlsruhe stalo?
„Chybělo čtyři sta metrů do cíle. To se začíná zrychlovat, ale já jsme spíše začala couvat...“ popsala své trable nejlepší česká běžkyně na 1500 metrů. „Trochu mi došly síly. Jsem na sebe naštvaná, protože závody se mají dobíhat. Ale v tu chvíli to bylo silnější.“
Tušíte, čím to bylo?
Podle trenéra to může být ještě únavou ze soustředění. Nevím, protože z něj jsme se vrátili před dvěma týdny... Ale říkal, že v Africe jsme byli docela dlouho, že dva týdny proti tomu nejsou nic. Tak doufám, že to překonám. Snad to bude lepší.
Neříkejte to své sprosté heslo před dětmi, slyšela Mäki po olympiádě |
Máte z ostravského běhu obavy?
Jsem pod větším tlakem, ale tak to je vždycky, když člověk nedoběhne závod, nemá tu jistotu, a tak je pro něj těžší nastupovat do toho dalšího s nějakým očekáváním. Aspoň to nebudu mít lehké. Ale snad mě to nakopne tím správným směrem.
Jak se vám vůbec běhá v halách?
Zpočátku to je složité. Musím si zvyknout na dýchání, protože vždycky se mi úplně spálí dýchací trubice. Většinou jeden dva závody stačí, aby se člověk rozdýchal. V hale je jiný vzduch než venku, takový sušší.
Vyhovuje vám ostravská hala?
Nikdy jsme v ní neběžela ty nejrychlejší časy i pro to, že zdejší mítink je vždy na začátku sezony, ale nebylo to ani nějak špatné.
Nač si tedy v Ostravě troufáte?
S původním plánem jsem si říkala, že v Karlsruhe poběžím nějaký slušný čas pod čtyři minuty deset vteřin, na což to podle tréninku vypadalo, a nyní na Indooru jsem chtěla útočit na osobák (4:08,41 minuty). Ten by byl skvělý, ale nahlas si to netroufám říct. Záleží i na tom, jak se poběží.
A na soupeřkách...
Startovní listina vypadá dobře. Není to jednoznačné, není tady převaha Etiopanek, ani Keňanek, takže šance docela jsou.
Bude to pro vás i příprava na halové mistrovství světa v Bělehradě?
To je vzhledem k zítřku docela daleko. Před ním je ještě dost závodů na nějaké zlepšení.
Limit máte?
Ano, z venkovních závodů, takže kvůli limitu pod tlakem nejsem. A tak jsem si udělala jiný, když jsem minule nedoběhla.
