Spokojený?
Hrozně. Je to moje druhá velká akce, pátý místo, super. Sice jsem čekal, že to bude malinko lepší, ale jsem spokojený.
Na pátou příčku před olympijského vítěze Poláka Majewského jste se dostal posledním pokusem. Vnímal jste to?
Něco jsem pozoroval, ale nekoukal jsem. Nevnímal jsem, jaký má druhý nejdelší druhý hod. Nevím, jak to tam bylo, jen jsem si všiml, že jsem ho přeskočil.
Co vám chybělo?
Větší jiskra. Předtím jsem se cítil líp, byla tam větší dynamika, všechno. Nevyšel mi ideálně ani jeden pokus, bylo to všechno jakoby do kýble a lítaly na 20,80 - 20,90.
Všechny pokusy jste naházel v rozmezí půl metru.
Já jsem chtěl co nejdál, ale nevyšlo to. Dva hody byly takový úplně do země, i trenér na mě mával. Nechytil jsem se. Myslel jsem, že aspoň jeden hod chytnu a poletí to trošku dál, ale neletělo. Co se dá dělat.
Mrzí hodně, že ten jeden pokus neuletěl?
Mrzí, proč by ne? Bylo to vyrovnaný, ale... Já měl formu tak tři dny zpátky, cítil jsem se dobře, ale dnes jsem byl takovej unavenější, jako by to na mě všechno dolehlo.
Nerozptylovala vás bouřlivá atmosféra, kterou na stadionu vyvolaly triumfy ruské kladivářky Lysenkové a dálkaře Meňkova?
Ne. Nic mě nerozptylovalo. Za to, že jsem házel blbě, si můžu sám a nikdo jinej.
Letos jste razantně vlétl do špičky. Jak vás berou ti nejlepší koulaři?
Říkají, že jsem mladý, že to časem může být dobrý, že mám v sobě budoucnost a tak. Třeba Majewski a Armstrong. Ale Amíci moc nepovídají.
