Jiřino, takže nakonec spokojenost?
Páté místo je pěkné. Ale za stejnej výkon, jako bylo to třetí. Jsem spokojená, vždyť kdo je pátý na Evropě? Ale kdybych to skočila o dva pokusy dřív, mohla jsem mít medaili. To zamrzí. Takže je to taková spokojenost nespokojenost. Ale věděla jsem, že všechny holky mají fazonu, že budou skákat vysoko.
Popište ten finálový závod.
Těch dvou nezdařených pokusů na 465 je škoda, ale na konci mi došly síly. Hodně se točil vítr. Nechci se na to vymlouvat, ale soupeřky mě asi nepřály, každou chvíli jsem měla rozkopané značky a musela je znovu přeměřovat. Od výšky 440 to bylo strašně chaotické. Najednou jsem byla vyhlášená, že jdu skákat, najednou tam zase byla fáborka, že nemůžu.
Sledovala jste finále přítele Petra Svobody na 110 metrů překážek?
Viděla jsem ho. Přišlo mi ho strašně líto, ale tak to prostě je. Jednou se zadaří, jednou ne.
Neměla jste problémy se zkoncentrovat po jeho závodě?
Vůbec ne. Já jsem ho sledovala, ale soustředila se sama na sebe. My většinou míváme závody ve stejnou dobu, takže s tím nemáme problém.
Jak hodnotíte pokusy na 470 centimetrech?
Došly mi síly, hrozně se točil vítr. U šuplíku foukalo proti a nám na začátku do zad. Takže člověk se rozběhl a najednou dostal před šuplíkem ránu. Dalo se to skočit, měla jsem na to, ale nezvládla jsem to hlavou.
Potřebovala byste si tu výšku osahat?
Já jsem se dneska nedokázala nějak zkoncentrovat, připravit se na ty vyšší vejšky. Dneska mi to prostě nešlo a nevím proč. Třeba v Třinci (na mistrovství republiky) jsem byla úplně jinej člověk. Byla jsem koncetrovaná, nohy my běžely, všecko šlo. Tady byly perfektní podmínky, ale nešlo mi to.
