„Ni De Aquí Ni De Allá“, tedy „Ani odtud, ani odtud“.
Tak nějak by se dala přeložit asi nejčastější odpověď mnoha Američanů latinskoamerického původu na otázku, odkud jsou, odkud pochází.
Zlatá tretra 2022servis iDNES.cz |
Dualita je pro tuto komunitu něco jako součást jejich identity. Necítí se jako stoprocentní Američané, ani jako stoprocentní Hispánci.
Spíš něco mezi tím. Cítí se tak i Jasmine Camachová-Quinnová, létající Portoričanka nad překážkami.
„Myslím, že tahle věta přesně vystihuje, jak se většina z nás cítí. A díky ní i lidé jako já, kteří se narodili ve Státech, dokážou přijmout sami sebe a nemusí být ze svého původu zmatení,“ říká. „Když jsem byla menší, často jsem nevěděla, kdo vlastně jsem. Jsem Američanka? Nebo Portoričanka? Teď jsem pyšná na to, že jsem obojí, a tohle se snažím předávat dál.“
Už kdysi se tato rodilá Američanka rozhodla reprezentovat ostrov v Karibském moři. U dost lidí tím vyvolala vlnu nevole. Nechápali, proč reprezentuje zemi své maminky, a ne tu, ve které se sama narodila.
„Ale pro mě to znamenalo všechno, díky tomu jsem na sebe hrdá. A pokud znáte nějakého Portoričana, víte, že je to hrdý člověk. Spoustě lidem na Portoriku dávám příklad, chtějí být jako já. To je důležité,“ má jasno.
Kdo by nechtěl. Vždyť Camachová-Quinnová se vloni v létě stala teprve druhou reprezentantkou země a první atletkou se zlatou olympijskou medailí.
Všichni sportují
Vůbec pochází ze sportovní rodiny.
Tatínek James i maminka Maria Milagros dělali atletiku na univerzitě v Jižní Karolíně, kde se taky seznámili. Táta běhal nad překážkami, maminka zase závodila na sprinterských tratích a skákala do dálky.
O sedm let starší bratr Robert Quinn zase odmala běhal za míčem, až se dostal do NFL, kde momentálně hraje za Chicago Bears.
„I proto jsem nikdy nepochybovala o tom, že bych mohla být profesionální sportovkyní. Vždycky mě to lákalo a já prostě věděla, že jednou budu atletka,“ líčila.
Vzhledem k historii rodičů lepší předpoklady pro atletiku vlastně ani mít nemohla.
Nejprve začínala se sprintem, až v osmé třídě si poprvé vyzkoušela překážky a naprosto ji učarovaly.
„Hned mi dávaly největší smysl. Když jsem vyrůstala, vždycky mě to táhlo k velkým sportovcům. Nezáleželo na tom, v jakém sportu, ale jen vidět je mě zasáhlo. Vzhlížela jsem k nim a chtěla být jako oni. A v překážkách mi přišlo, že mám největší šanci,“ řekla.
A tak v Jižní Karolíně vyrůstala ve výbornou atletku a u toho dokázala vystudovat bakaláře na univerzitě v Kentucky v oboru Rozvoj a vedení komunity.
Jasmine Camacho-Quinn 🇵🇷(12.32s at 100m/h) 7th all-time
— Victor K Almeida 📰 (@AlmeidaVictorK) April 18, 2021
🥇x2 NCAA Champion (2016-2018)
▪️In Rio 2016, after performing 12.70 in the prelim, she had a fall that took her away from the final.
▪️In #Tokyo2020 she could become the 2nd Olympic medalist in athletics for 🇵🇷. pic.twitter.com/w7mw1oueji
I studium jí v životě pomohlo, když ji odtahovalo od atletiky a ona na ni nemusela neustále myslet. Hlavně v těžké sezoně 2016, když na olympiádě v Riu byla diskvalifikována v semifinále a vůbec nedostala šanci bojovat o medaile.
„Tehdy jsem se ale zatvrdila, že tohle už znovu opakovat nechci. A dělala jsem pro to všechno,“ říká.
Tlak mě motivuje
Vskutku, v loňské sezoně byla až do Tokia neporažena. Do Japonska odletěla jako jasná jednička, nejrychlejší žena sezony, byla jednoduše největší favoritkou olympiády.
A na olympijském stadionu to pak ukazovala.
Už v semifinále zaběhla olympijský rekord, když tratí prolétla v čase 12,26, čímž se stala také čtvrtou nejrychlejší ženou na této distanci v historii.
Finále pak sice běžela o 11 setin pomaleji, ale i to na vítězství stačilo.
„Její triumf byl úchvatným příkladem pro malé černé holčičky z ostrova. Vidí, že je možné dosáhnout všeho, když si za tím půjdou, když si to správně nastaví v hlavě. A to i přes bariéry v systému, genderu, rase a etnicitě,“ řekla k tomu sociální antropoložka Barbara Rexachová.
Jasmine Camachová-Quinnová (v popředí vlevo) z Portorika ovládla na olympijských hrách překážkový závod na 100 metrů.
Hrdí na ni byli jak v Portoriku, tak i doma v Jižní Karolíně.
Pochopitelně hlavně rodiče.
„Moji rodiče na mě byli skutečně velmi pyšní, když jsem v létě vyhrála zlato,“ prozradila. „Celý život mě podporovali, věděli, jak těžké pro mě bylo se sem dostat. To zlato nebylo jen pro mě, ale i pro ně.“
Letos se musí stejně jako všichni šampioni z her potýkat s jistým poolympijským vystřízlivěním. S tím, že se jí přece jen trochu změnil život, že na ni fanoušci i odborná veřejnost koukají trochu jinak.
Že od ní všichni víc čekají.
Zlatá tretra 2022v úterý od 17 hodin podrobně ONLINE |
„Něco málo se mi v životě změnilo. Tlak, který na sobě teď pociťuji, je přece jen větší. Připadá mi, že teď pořád musím něco dokazovat kvůli tomu, že jsem loni vyhrála. Ale na druhou stranu mě to motivuje,“ říká.
Je to vidět, i letos drží nejlepší čas sezony, když na Memoriálu Toma Jonese zaběhla překážky za 12,39 sekundy. V tabulkách má o pět setin lepší čas než Jamajčanka Demisha Roswellová.
Na Zlaté tretře tak bude chtít atakovat rekord mítinku v hodnotě 12,55 sekundy a hlavně bude chtít pokračovat v přípravě na vrchol sezony.
Na světový šampionát v americkém Eugene.
„V Ostravě se nechci stresovat nějakým časem. Chci si to hlavně užít, nezranit se. Potřebuju si ještě zaběhnout pár závodů, abych získala víc sebedůvěry,“ říká.
Ostrava v úterý uvidí jeden z nich.
