V rodné zemi se Čopra těší velké slávě, v Česku ho nazývají „indickým bohem oštěpu“. „Když jsme v restauraci, tak se skoro ani nenají. Ani jsem nevěděl, že je v Praze tolik Indů, pořád za ním někdo chodí,“ vypráví Železný, ředitel mítinku Zlatá tretra.
V Ostravě se měl Čopra mimo jiné utkat i s Jakubem Vadlejchem, ten však kvůli zranění na domácí akci bojovat nebude. Dlouholetý svěřenec Železného z jeho tréninkové skupiny odešel právě ve chvíli, kdy oštěpařský rekordman přizval jeho indického soka.
Byla varianta, že by skupina pokračovala i s Jakubem?
Jasně. Už se k tomu nechci moc vracet, ale počítal jsem s tím. Za čtyřicet let, co házím a dělám trenéra, jsem si jednoho cizího závodníka vzít chtěl. A ještě takového, o kterém jsem vždycky mluvil. To by potvrdili všichni kluci. Říkal jsem: „Kdybych si měl někoho vzít, tak určitě Níradže.“ A ono to přišlo. Samozřejmě jsem myslel, že bude Kuba pokračovat, ale beru to. Na jednu stranu je to dobře. Když jste s někým dlouho, změna může prospět. Kuba musí zůstat zdravý a ještě taky může házet daleko.
Jakubu Vadlejchovi gratuluje k bronzu z mistrovství světa v Budapešti jeho trenér Jan Železný.
Zvládne další část sezony po problematickém začátku?
Já ho vůbec nechci hodnotit, nebyl jsem s ním tolikrát. Přečtu si, že má nachlazení. Ale myslím, že jo. On na to pořád má. Je to závodník, který se dostal nahoru, konečně vyhrál mistrovství Evropy. Rozhodně si myslím, že může házet daleko, nevidím žádný problém. To nejsou jen bláboly, moje přání by bylo, aby byli oba dva na bedně. Mám svoji práci s Níradžem i s dalšími, ale je pro mě důležité, aby tam byl český závodník.
V čem se Čopra liší od ostatních oštěpařů, které jste trénoval?
Zatím jsem měl na starost jenom Čechy. Spoustu zahraničních závodníků, i olympijských vítězů, kteří se mnou chtěli spolupracovat, jsem odmítl. Níradže jsem sledoval dlouhodobě, už jako mladého, vždy se mi líbil. Teď ho znám víc osobně a myslím si, že je charakterově mimořádný. Je to hrozně moc citlivý kluk. Jde si za svým cílem a do všeho dává srdce. Podle mě jsou za tím i historie a poměry, které v Indii jsou. Vyrůstáte někde na vesnici, máte nějaký sen a tvrdě si za ním jdete. To u nás někdy možná chybí.
Jak to?
My jsme zvyklí na daleko vyšší standardy a na to, že se o vás někdo postará. Tihle lidi jsou na sebe daleko tvrdší a možná mají tu touhu větší. Je to fajn.
Po lidské stránce si tedy rozumíte.
Stoprocentně, dokážeme se i zasmát. Rozumíme si i tím humorem, i když on někdy kouká, jestli to, co říkám, myslím vážně. Spolupráce s ním mě hodně obohacuje. Když jsem řešil, jestli ho vezmu pod sebe, jeden člověk mi říkal: „I ty se musíš rozvíjet, je to strašně moc důležité pro trenérskou práci. Tohle je něco, co tě může obohatit.“ To jsou pro mě změny, kdy já nezakrňuju, ale musím na sobě pracovat.
Čopra o Železném: Je pro mě ctí mít Jana po boku. Znalosti má bezkonkurenční |
Co je klíčová část vaší spolupráce?
Hlavně, aby zůstal zdravý, to je úplný základ. Na začátku jsem měl obavy, protože měl po operaci ruky, téměř dva a půl měsíce netrénoval. Ale normálně komunikujeme, že se nemusí bát se na něco zeptat nebo si říct, když chce něco změnit.
Udělal jste vy nějakou změnu v jeho přípravě?
Připravil jsem mu strukturu, které já věřím. On některé věci dělal jinak, někdy házel spíš odpoledne, ale já mu vysvětloval, že v mé struktuře to nepůjde, že musíme házet ráno. Odpoledne třeba půjde do posilovny a opačně by to nešlo, mohlo by přijít zranění. Ale kdyby řekl, že je unavený, tak to okamžitě beru. První rok se poznáváte a budete sledovat, co funguje nejvíc.
Plánujete spolupráci i na další roky?
Ještě jsme si to neřekli. On ode mě chtěl pomoct, já jsem ho chtěl trénovat. Ale pokud spolu zůstaneme, může se hodně věcí změnit, protože už budu vědět, jak ho můžu zatížit v různých parametrech. Ale on má dar od přírody, je neskutečně talentovaný.
Níradž Čopra na mítinku v Dauhá
Může překonat váš světový rekord?
Jednou určitě, proč ne? Ale on sám ví, že to je strašně daleko. Má svůj cíl, sice už všechno vyhrál, ale touží být ještě lepší. Proto vznikla naše spolupráce, oslovil mě, že má oštěp pořád rád a chce se posouvat. Uvidí se, jak se mu bude dařit, ale může nastat zlom, kdy mu uletí dlouhý hod. Ale v tuhle chvíli je to strašně daleko.
Nepere se ve vás, že držíte maximum, ale zároveň pomáháte jinému závodníkovi, aby ho přehodil?
Vůbec ne. Níradž překonal devadesát metrů, k 98 se ještě nepřibližuje. A jsou tam i jiní závodníci, kteří to můžou zvládnout. Třeba Němec Julian Weber, Pákistánec Aršad Nadím, který je úplně mimořádný. To jsou všechno kluci, kteří na to mají. Může se házet daleko a uvidíme, jak moc.
V čem se Níradž musí zlepšit?
Pořád může měnit techniku, může být rychlejší, silnější... Všechny tyhle parametry se ještě můžou zlepšovat, věk na to má, ale zároveň oštěp je kombinací všeho dohromady. Hlavně jsem chtěl, aby byl i skočný, silný a rychlý a do toho se postupně nastavovala technika. Samozřejmě víme, že se to nedá udělat ze dne na den. Je to náročný, ale věřím, že třeba za rok bude o dost lepší. Je super, že on je silná osobnost. S tím se člověk narodí a je dobré, aby to v něm zůstalo.
Okukuji olympijské vítěze. Čopra je přátelský, líčí Železného svěřenec Konečný |
Jak často jste spolu?
V podstatě pořád, akorát jsem s ním nejel na týden do Turecka. Jinak jsme teď trénovali v Praze, Nymburku. Po Zlaté tretře odletí do Indie, protože tam bude pořádat oštěpařské závody. Přál si, abych tam byl taky, takže za ním na dva dny poletím. Pak se zase vrátí a až do mistrovství světa budeme trénovat tady.
Už jste viděl, jak je v Indii populární?
Zatím jsem v Indii nebyl, ale vidím to v okolí. Ani jsem nevěděl, že je v Praze tolik Indů. Když jsme někam šli, třeba jsem ho vzal do restaurace, tak i tady měl problém se najíst. Oni jsou trošku jiní, když přijde Čech, tak chce podpis nebo fotku a jde pryč, ale oni se dlouho zdržují. Níradž sám říká, že musí trénovat v zahraničí, protože když je doma, tak nemůže dělat, co by chtěl. Tohle mu vůbec nezávidím.
