V medailovém souboji mužských sprinterských štafet, který vyhráli Britové před Turky a Nizozemci, tak Češi vůbec neodstartovali.
6. den MEZpravodajství z Berlína |
Pavel Maslák, Zdeněk Stromšík i Jan Jirka závěrečných 400 metrů evropského šampionátu sledovali zpovzdálí, nešťastný Veleba proklínal pech.
Co se vám přesně stalo, Jane?
Přišli jsme dolů do call roomu a já dostal křeče do obou zadáků (zadních stehenních svalů). Smůla byla v tom, že v té době už s námi nejsou náhradníci, kteří by mě mohli vystřídat, takže nezbývalo nic jiného než to zkusit.
Jenže to nešlo.
Je to mistrovství Evropy. Kluci mi sice říkali, ať se na to vykašlu, ale to jsem nechtěl, možná je to moje poslední Evropa. Chtěl jsem běžet, chtěl jsem běžet dobře, měli jsme na skvělý čas.
Po příchodu na dráhu se to nezlepšilo?
Nezlepšilo. Po představení jsem je dostal znovu a nemohl jsem ani jít, tak jsem ukázal Zdeňkovi, že to nejde a že by to byl akorát potupný výkon. A takhle jsme to nechtěli.
Start byl posunut skoro o půl hodiny. Asi ani to vám nepomohlo.
Samozřejmě, že nepomohlo. Ale takové to tady měli všichni, na to se vymlouvat nedá. Jsem přesvědčený, že kdybychom běželi dřív, tak by se mi to nestalo. Dělal jsem pro to všechno, snažil jsem se udržet zahřátý, nepodcenit to. Mrzí mě to.
Už se vám někdy něco podobného přihodilo?
Stalo se mi to jednou nebo dvakrát. A většinou se to děje, když je větší teplo a člověk se víc potí. To ale nebyl tenhle případ, ale rozcvičovali jsme se dlouho dobu, asi jsem se hodně vypotil, ale byl jsem si toho vědomý. Snažil jsem se tomu předejít, většinou si na to dáváme sůl a i klukům jsem to říkal. Byl jsem ten, co to úplně nepodcenil, ale bohužel. Asi už jsem starej.
Plánovali jste útok na český rekord?
Právě proto mě to o to víc mrzí. Nejenom to finále, ale měli jsme na dobrý výkon a věděli jsme, že v rozběhu předávky nebyly optimální. Ve finále jsme to chtěli zlepšit a nevylepšili.
