Jak se vám medaile líbí?
Krásná. Abych řekl pravdu, tak je hezčí než stříbrná, kterou jsem dostal v Apeldoornu (na letošním halovém mistrovství Evropy). Bronzová se mi obecně líbí víc.
Byla dost vyválčená, že? Na 228 jste měl hodně namále a skočil je až na třetí pokus.
Jo! Jako horská dráha. Nahoru, dolu. Už se ale nedivím. Takové mám skoro všechny závody. Říkám si, že trenér Jarda Bába ze mě není šedivý. Protože ty nervy, co mu přináším? Ještě, že to se mnou vydrží.
Jan Štefela se raduje z úspěchu na mistrovsví světa v Tokiu.
Co jste vůbec prožíval před tím třetím pokusem?
Největší emoce. To byste se ve mně krve nedořezali! Byl jsem celkem pod tlakem. A pak? 228 na třetí. 231 na druhý. Škoda na 234. Dneska jsem si věřil. Už když jsem šel při rozcvičování na lehátko, tak jsem říkal mému fyzioterapeutovi: Forma jak blázen, dneska musím vyhrát. Měl jsem na to. Jen jsem poslední skoky netrefoval.
Po posledním pokusu na 234 jste se dlouho držel za hlavu. Měl jste v hlavě spíš smutek, nebo radost?
To je tak, když se voda a oheň dají dohromady. Hrozné peklo. Oheň: byl jsem naštvaný, že jsem neskočil 234. Voda: mám bronz. Když se to smíchalo, tak jsem neudržel slzy.
Štefela slaví bronz! Jako první český výškař si z mistrovství světa odveze medaili |
Záhy jste potkal i koulaře Tomáše Staňka, fandil vám taky dálkař Radek Juška. Co na vás křičeli?
Staňour je prostě blázen! Jsem rád, že tam byli, protože týmová místa jsou na druhé straně stadionu. Dobře, že je protlačili blíž. Jsou to mí známí, skvělí kamarádi, takže jsem vděčný, že byli u mě.
Nemohl chybět samozřejmě váš kouč Bába. Z mistrovství světa nikdy medaili neměl, říkal vám to?
Jo jo. Byl nejlépe čtvrtý. Ale je pravda, že tehdy byly ještě o trošku lepší výkony a skočil 232. Ale co mám říkat, třetí místo za 231 taky není legrace. Dějiny se neptají. Ostatní kluci mohli skočit výš, neskočili, tak jsem využil šanci.
Jan Štefela slaví se soupeři zisk bronzové medaile na mistrovsví světa v Tokiu.
Po kvalifikaci jste říkal, že si hecování fanoušků necháváte na finále. Dali se tedy Japonci získat?
No jasně. Užil jsem si to. Fakt parádní závod. Stadion je geniální, obří. Není roztahaný do šířky, ale do výšky. Když jsem na něj přišel, tak masakr. Říkám: Ty bláho! I diváci fandili a užívali si to s námi. Což hodně cením, měli přece jen v soutěži dva domácí kluky, ale tleskali všem.
Na ploše jste pak dlouho zůstával. Chtělo se vám z ní vůbec?
Naopak, už jsem z ní moc chtěl. Ještě pořád mě táhli tam a tam, ať jdu něco dělat. Ale jo, tak jsem dal vítězné kolečko, pokecali jsme s klukama, řekli si plány na večer.
Jaké budou?
To byste chtěli vědět, co? Ne, tak klasicky. Už máme po sezoně a můžeme konečně polevit a užít si zasloužené volno. Půjdeme finále oslavit a užijeme si to.
