Postaral se o ni v úterý večer japonského času.
Ani ne o 24 hodin později do dějiště zamířil znovu k medailovému ceremoniálu.
Když stoupal na stupně vítězů usmíval se, zamával. Jestli se taky dojímal? Jistě. Zcela pochopitelné.
„Nemám slov,“ vykládal posléze stříbrný medailista z letošního halového mistrovství Evropy v Apeldoornu. „Šel jsem na vyhlášení, věděl jsem, že medaili dostanu... Ale stejně jsem rozbrečel. Co mám ale dělat?“
Cenného kovu se nemohl nabažit. Držel ho v ruce, několikrát po něm mrkl. „Raketa,“ kývl.
Jan Štefela se raduje ze zisku bronzové medaile na mistrovství světa v Tokiu
Na jedné straně je vyryté logo šampionátu, kolem něhož se vinou pruhy připomínající závodní dráhy. Na druhé znovu logo, jméno držitele, zkratka země a název disciplíny, v níž ji dotyčný vybojoval.
Na jejím návrhu se podíleli mladí japonští sportovci. I pouzdro je unikát. Je vyrobené z dřeva pocházejícího z nedalekého okolí.
Alkohol a jitrničky k úspěchu nevedly. Štefela se změnil a Bába chválí: Je to profík |
„Ještě, že tam není napsaný výkon, jinak bych měl nervy,“ usmál se čtyřiadvacetiletý Čech s odkazem na konečných 231 centimetrů. „Výkon to je fakt naprd, co si budeme. Ale hlavní je, že mám medaili.“
Po finále líčil, že se domlouvají společně s dalšími výškaři, že závěr sezony oslaví. Nakonec ale jásot prý tak bujarý nebyl.
„Jelikož jsem poslední měsíce dal do přípravy fakt dost, což znamená, že ani kapka alkoholu, tak jsem si dal dvě pivínka a sundaly mě jako nějakého malého hvízda,“ řekl čtyřiadvacetiletý výškař. „Moc jsem toho nevydržel, ale aspoň jsem se krásně vyspal. Chtěl jsem být připravený a být v pohodě na vyhlášení. Nezažije ho každý. Je to moment, který si musíte užít. Nádhera. Miluju to. Doufám, že jich bude víc.“
Jan Štefela slaví se soupeři zisk bronzové medaile na mistrovsví světa v Tokiu.
Pořádně zatím nestihl ani přečíst všechny gratulace, které mu přistály do mobilu.
„Ani jsem se ho neopovážil otevřít. Těch zpráv, co mám od všech fanoušků, rodiny. Prostě hromada. Napsal jsem jen našim, že jim děkuju za podporu a moc si vážím, že ačkoliv zítra letí na dovolenou, tak do poslední chvíle jsou u streamu a sledují ho,“ vykládal. „Taky samozřejmě mojí snoubence Sáře.“
Po medailovém ceremoniálu ještě na stadionu zůstával. Hned se odebral na tribunu, kde se chystal sledovat finále tyčkařky Amálie Švábíkové a kvalifikaci oštěpařů s Jakubem Vadlejchem a Martinem Konečným.
Ve čtvrtek už z japonské metropole nicméně míří domů. „Už se těším. Pořádný odpočinek je už potřeba,“ vyhlíží.
Byť jeho volno o válení na pláži úplně nebude. Se snoubenkou plánují dovolenou spojenou s túrami v horách.
„Co si budeme, když chcete vozit tyhlety cinkátka, musíte makat... Ale ne. Na hory si jedu odpočinout. Stejně je mám radši než válení u moře,“ líčil.
Zaslouží si to.
