Uvědomujete si, co při pokusu na 229 chybělo?
Vůbec. Říkal jsem si: Vždyť jsem ho skočil, jak to, že laťka nezůstala? Asi mi chybělo to moje štěstí, nevím. Musím se nejdřív podívat na video, protože mi všechno přišlo čisté. Očividně tedy asi nebylo.
Třetí pokus jste potřeboval už na předešlé výšce 226. Jak náročné bylo se zachránit?
No, nebylo to jednoduché. Ale třetí pokusy umím. Věděl jsem, že když ho dám, tak bych 229 mohl dát na první. Právě tak to většinou mám. Ale bohužel.
Jak to, že vám tak třetí pokusy jdou?
Když máte poslední ránu ve velké soutěži, tak vám to nažene takový adrenalin a stres, že tělo funguje na 150 procent. Takže asi tím.
5. den ME: Jíchová doběhla čtvrtá. Pod pódiem skončili i Štefela a Ogrodníková |
Po kvalifikaci jste říkal, že povrch dráhy je dost specifický a musíte si zvykat. Podařilo se?
Ze začátku mi pořád dělal problémy, v rozeskakování jsem nebyl schopný skočit ani 210. Snad až na čtvrtý pokus se to podařilo. Říkal jsem si: Ježíšmarjá, to zase bude soutěž. Ale naštěstí jsem se v tomto ohledu srovnal. Po rozehřátí jsem se šel totiž rozeskakovat asi moc brzy. Ideální je tak hodina až hodina a půl. Tehdy vám teprve najíždí adrenalin, což se pak i potvrdilo.
A co závod žen na deset kilometrů? Několikrát jste kvůli němu musel oddálit pokusy.
Moc příjemné to taky nebylo. Ale museli jsem se s tím vypořádat a udělat si mezírku.
Jan Štefela se připravuje k rozběhu v kvalifikaci výšky.
Závod ve velkém stylu ovládl domácí fenomén Tamberi. Jaké je proti němu závodit?
Úplně stejné jako proti ostatním soupeřům. Je jako my, akorát je showman a bavič. No dobře, skočil 237, takže je i borec. (smích)
Co jste říkal na to, jak mu diváci hlasitě fandili? Tleskali, jako na fotbale a několikrát skandovali jeho jméno.
On to s lidmi umí a na sektoru udělá nepořádek. Ale popravdě jsem trochu zklamaný. Italové byli spíš vlastenci, fandili jen svým. Při mých pokusech jsem v hledišti slyšel jen různé skupiny Čechů, což mě mrzí. Čekal jsem, že bude větší kotel.
Přitom roztleskávat jste se je snažil, že?
Snažil jsem se, ano. Ale nešlo to, nešlo. Asi nemám charisma jako Tamberi nebo nevím. Ale jak říkám, Italové dost fandí jen svým. Takhle, přece jen jsme jejich soupeři, tak se to dá čekat...
Tak aspoň podporu blízkých jste si užil? Přijeli v hojném počtu.
Určitě. Přijela moje rodina, ségra, přítelkyně, bratranec, švagr a kdovíkdo ještě. Jsem rád za podporu, že jim stálo za to přijet se na mě do Říma podívat.
Výškař Jan Štefela skáče ve finále mistrovství Evropy v Římě.
Kdo z nich křičel nejvíc?
Konkrétní hlasy jsem bohužel nerozpoznal. Jak je v hledišti hodně lidí, je těžké někoho vnímat víc.
Po svém posledním pokusu jste plochu opustil. Nechtěl jste závod dokoukat?
Ne, už se totiž těším na jídlo. Jedl jsem ve čtyři hodiny – těstoviny s rajčatovou omáčkou, taková klasika v našem hotelu. Takže se chci najíst něčeho jiného a taky se podívat, jak vypadalo těch nepovedených 229.
Co si dáte?
Pizzičku. Za celou dobu, co tu jsem, jsem ji neměl a fakt se na ni klepu. (smích)
