Čtyřiadvacetiletý svěřenec kouče Jaroslava Báby, jenž se stal trenérem roku, vystřídal na trůnu vítěze posledních čtyř ročníků oštěpaře Jakuba Vadlejcha.
Do pražského hotelu Ambassador Zlatá Husa ho spolu s koulařem Tomášem Staňkem a jejich partnerkami přivezla limuzína.
Konec Vadlejchovy nadvlády. Českým Atletem roku se poprvé stal výškař Štefela |
Vystoupil z ní v obleku, večer si užíval.
„Limuzína byla krásné zpestření,“ usmíval se Štefela. „Přesně si pamatuju, že jsem před rokem říkal, že letos vyhraju. A stalo se!“
Večer tradičně zdobí i představení samotných atletů. Že byste se zapojil i vy, jste neplánoval?
Byl jsem oslovený, ale odmítl jsem. Bohužel. Nemyslím si, že jsem úplně na tyhlety věci. Samozřejmě jsem pro každou srandu, ale myslím si, že bych si zrovna svůj pěvecký talent měl nechat jen pro sebe.
Vítězstvím v anketě jste překonal svého trenéra Bábu, ten byl nejlepším juniorem, ale absolutně byl nejvýše druhý. I to asi potěší, že?
Jo, je to už druhá věc, ani medaili na mistrovství světa neměl. Uvidíme, jak to rozdýchá.
Slýchá to od vás na tréninku často?
Ale ne, dělám si legraci. Určitě medaili z Tokia bere tak, jako kdyby ji získal i on. Stará se o mě jako o vlastního syna. Tak to má být.
Jan Štefela ochotně plní prosby fotografů ohledně pózování se svou bronzovou medailí.
Když se vrátíte na začátek roku, s čím jste do něj vstupoval?
Nejvíc jsem věřil v medaili na halové Evropě, protože co si budeme, na ní je největší šance. Povedla se, dostal jsem další medailové chutě a chtěl jsem i kov z mistrovství světa. A shodou náhod a štěstí se povedl i ten. S jídlem roste chuť.
Jaký je tedy váš další cíl? Bábův český rekord 237 centimetrů?
V pořadníku určitě je. Nebo tedy spíš na seznamu přání. Pak samozřejmě i medaile z olympiády. Ještě hodně mi toho zbývá a spoustu toho mám před sebou, takže se budu snažit všechno pomalinku plnit.
Už jste začal s přípravu na novou sezonu?
Ano, už to budou dokonce čtyři týdny. Je v plném proudu a připravujeme se na další rok.
Byli jste už někde na soustředění?
Byli jsme deset dnů v Kamzíku v Jeseníkách. Jinak klasicky makáme každý den. Za týden nám už začnou dvoufáze.
Jan Štefela při kvalifikaci výškařů na MS v Tokiu.
Jaký byl návrat po posezonním volnu?
Těžký, těžký. Tři týdny pauzy už fakt stačily. Tělo si začalo samo říkat, ať už začnu makat, normálně se začalo rozpadat.
V Tokiu jste říkal, že volno strávíte túrami v horách, ty nestačily?
Nakonec to bylo jinak. Všem jsem nakecal, že pojedu do hor, jenže dva dny potom, co jsem přiletěl z Tokia, jsme se rozhodli, že pojedeme spíš odpočívat na Mallorcu. Takže jsme byli na pláži, občas někam chodili, pohoda.
Alkohol a jitrničky k úspěchu nevedly. Štefela se změnil a Bába chválí: Je to profík |
Jedním z důvodů vašeho zlepšení byla i úprava jídelníčku, jak jste na tom o volnu?
Když vím, že do závodu mám ještě tak tři čtyři měsíce, tak si něco dám. Nějaké prosecco tady mi určitě neublíží. Snažím se jíst tak, jak mám, ale jednou za jeden až dva týdny nějaký cheat meal, kdy si dám to, co chci, neuškodí. Ale až budou třeba dva měsíce do závodů, tak si zase začnu šlapat na krk.
Kdy vás čekají první závody?
Beskydská a Bánskobystrická laťka v únoru.
Svatbu se snoubenkou už plánujete?
V plánu je, ale snažíme se nějak skloubit data, která nám budou vyhovovat. Přece jen v létě bude mistrovství Evropy, v září „ultimátní“ šampionát, což bude novinka. Snad to někdy vyjde.
