Jak na váš rekordní půlmaraton, který vám na MS v Košicích 1997 vynesl 16. místo, vzpomínáte?
Už je to dlouho a mluvit o vzpomínkách je těžké, protože ze závodu si toho člověk moc nepamatuje, uteče to jako voda a jste v rauši. Ale po závodě přišla určitě veliká euforie, takový čas ani umístění jsem nečekal.
Překvapuje vás, že i po 25 letech zůstává váš čas stále nepřekonaný?
Mám ještě dva juniorské rekordy z roku 1990 (5 000 m za 13:55,02) a z roku 1991 (10 000 m na 29:44,04), to už je 32 let. Když jsem skončil s běháním, tak mi můj trenér říkal, že bude starý dědek nad hrobem a že naše rekordy ještě nikdo nepřekoná. A pomaličku už se to naplňuje. Člověka to samozřejmě vnitřně těší, ale na druhou stranu je až podivuhodné, že se tomu za tak dlouhou dobu nikdo ani nepřiblížil.
Co to vypovídá o stavu české atletiky?
Já byl od roku 2000 do roku 2018 úplně mimo atletiku, žil jsem si vlastní život. Ale pak se mi zbláznil synátor, který začal běhat, tak jsem se do toho kolotoče zase vrátil. A pocity z toho, aspoň co se týče běhaní, nebyly úplně ideální. Vidím pár problémů, které souvisí i se společenským vývojem, s tím, jak jsou děcka vychovávaná, jak je kdo ochotný podstoupit námahu a odříkání. Hlavně mi chybělo tréninkové nadšení a nasazení v tom duchu, co jsme absolvovali my.
Trénink byl dříve propracovanější a vládla silná konkurence, říká rekordman Pešava |
Na co jste tedy byl zvyklý?
Zažil jsem přípravu na sportovních třídách sportovního gymnázia v Jablonci. Moje generace byla vychovávaná už od deseti let, ale na všeobecné a dlouhodobé přípravě. To se teď u dětí neděje, hned se přeskočí na specializaci, všechno se urychluje a zapomíná se, že sport je o dlouhodobých věcech. Tak mi to aspoň připadá.
Mohla k tomu přispět i covidová pandemie?
Už se to dělo dřív, covid to jen akceleroval. Dcera hraje florbal, takže se občas podílím na kondiční přípravě děvčat od 15 do 20 let ve florbalu. A je vidět, že celý systém je špatně. Není to jen o covidu, děcka chodí ze škol úplně nepřipravená. Patnáctileté šestnáctileté holky neumí udělat kotrmelec. Když po nich chci, aby vylezly po tyči, tak to neudělá skoro nikdo. A když za covidu ani nebyly tělocviky… Je to šílené. Všeobecná sportovní průprava není.
Naopak přibylo nadšenců do běhání.
První boom byl někdy po roce 2010, kdy se běhání stalo moderní. A za covidu tím, že spousta lidí seděla doma na home office, pohyb vyhledávali. Jen mně se to teda nepodařilo.
Opravdu?
Bohužel, jen jednou týdně se jdu proběhnout nebo na kolo. Víc se k tomu vzhledem k práci nedostanu. A dcera hraje florbalovou extraligu za Olomouc, tak s ní dvakrát týdně jezdíme na tréninky, pak i na zápasy. Je to taková otročina a s manželkou nám na sebe nezbývá moc času.
A váš syn, který v roce 2020 vyhrál na mistrovství republiky do 22 let závod na 5 000 metrů?
Právě po tom mistrovství ukončil kariéru, protože začal studovat medicínu. Pořád běhá, ale ne na vrcholové úrovni, to nejde skloubit. Ale třeba až překoná ty první nejnáročnější roky studia, zase začne běhat víc.
Když se ještě vrátíme k vrcholové atletice, co říkáte na aktuální vymoženosti jako světelné vodiče pro rekordy či supermoderní tretry?
Světelný zajíc není žádná novinka, my jsme ho měli už v osmdesátých letech nainstalovaný v jablonecké hale a dalo se podle něj běhat. A byť to bylo trochu amatérsky udělané, fungovalo to. A nové technologie bot? To už je asi extrém a divočina. V životě jsem to na nohách neměl, ale co mi říkal synátor, tak to asi opravdu dokáže dělat zázraky.
V letošní sezoně mají atleti mistrovství světa a hned za necelé tři týdny mistrovství Evropy. Co říkáte tak nabitému programu?
Samotné dva vrcholy asi jsou realizovatelné. Ale pro nás byl zásadní ještě třetí vrchol, a to splnit nominační kritérium. To už je horší, protože se musí plnit do nějakého termínu x týdnů před samotnou soutěží. A mít dlouhodobou formu třeba šest týdnů je extrémně náročné. Samozřejmě závodníci z top špičky jako třeba Ingebrigtsen, pro kterého zaběhnout limit nic není, se soustředí jen na tu samotnou akci. Ale my jsme museli splnit kritérium, které bylo třeba na úrovni českého rekordu, a ještě ukázat formu na té top soutěži. To už je v podstatě nerealizovatelné.
TOP běhy ocenily Mäki i KratochvílováJan Pešava se jakožto člen Zlatého klubu českých vytrvalců zúčastnil slavnostního vyhlášení nejvýznamnějších běžeckých událostí uplynulého roku TOP běhy 2021. V kavárně v centru Prahy s výhledem na Národní divadlo se sešli nejvyšší svazoví představitelé, předseda ČAS Libor Varhaník a ředitelka Karolína Farská, spolu s pořadateli dvou desítek běžeckých podniků a poprvé také se zástupci časoměřičů. Aktivní elitní běžce zastupovala finalistka olympiády mílařka Kristiina Mäki, ocenění předávali patronka akce a světová rekordmanka Jarmila Kratochvílová a další legendy včetně Pešavy. „Dovolím si vám především poděkovat,“ hovořil Varhaník k pořadatelům. „Vy jste byli ti, kteří jste dávali naději. Byli jste mnozí na hranici přežití, mluvím teď hlavně k nepřítomným, a i my jsme hledali cesty, abychom motivovali, že bude líp. Běhání v těžkých dobách lidem pomáhalo. Před tím jsme si zvykli, že závody rostly co do počtu běhů i účastníků. Věřím, že se zase čísla vrátí a lidé najdou cestu, aby se bavili pohybem.“ Vítězové ankety: Kategorie Festival: T-Mobile Olympijský běh (5 001 účastníků) |