Už to bude třicet let a na českých oválech se hlásí o slovo Jan Kubista mladší. Je mu dvaadvacet, ale není úplným nováčkem - v roce 2010 vyhrál na mistrovství republiky běh na 800 metrů a na loňském evropském šampionátu v Helsinkách skončila jeho účast v semifinále.
Jan Kubista starší
Nyní bude usilovat o "nápravu" - již deset dní má splněný limit pro účast na halovém mistrovství Evropy v Göteborgu. S čím by tam byl spokojený? "Chci se dostat do finále. Jedině tak můžu vylepšit výsledek z loňských Helsinek," má jasno svěřenec trenéra Josefa Vedry, který jej připravuje v pražské Dukle.
Slavná tátova minulost jej prý neovlivnila. "Nicméně je pravda, že kdyby neběhal, atletiku bych si asi dobrovolně nevybral. Ale taky je pravda, že mě rodiče v Jablonci nasměrovali na sportovní gymnázium - do té doby jsem hrál basket a fotbal, ale na škole mě trenér, pan Skácel, trošku přitlačil k běhání. Původně jsem myslel, že to budu dělat jako doplněk k fotbalu, ale když jsem pod jeho vedením v roce 2009, v osmnácti, začal pořádně trénovat a vyhrál juniorské mistrovství republiky, tak mě to zlomilo," přibližuje.
Už je z něho běžec, soudí trenérPodle trenéra běžců Dukly Josefa Vedry byly v případě Kubistova talentu rozhodující právě geny. "Oba jeho rodiče závodili, stejně jako děda, a Honza je už dnes rychlejší než kdysi jeho táta. Perspektivu má velkou, jen s ní musíme citlivě zacházet. Občas mu sice řeknu, že mu v tréninku naložím, až se z toho pozvrací, ale to je jen legrace. Už je z něho běžec, do dvou tří let by mohl "něco" předvést," dodává. |
Na pana Skácela vzpomíná rád. "On totiž rozpoznal, co ve mně je. Po tátovi jsem nejspíš zdědil nějaké předpoklady a po mamce, bývalé sprinterce, zase rychlost. V tom mám oproti tátovi, který byl spíš tempařem, výhodu," přemítá.
Ačkoli nepopírá jistou zásluhu rodičů, do atletiky prý se vlastně přinutil sám. "To když jsem jako kluk kdysi tátovi říkal, že jednou překonám jeho osobní rekordy. A když jsem se atletice začal věnovat vážněji, hned mi to začal připomínat," usmívá se.
Dobře však ví, že s překonáváním otcových osobáků to nebude jen tak. "Což o to, k tomu na osmistovce (1:47,27 - pozn.) už mi chybí je tři desetiny, je to otázka času."
Horší prý to bude s časem 3:34,87. Ten zaběhl Kubista starší týden po zmíněném šampionátu v Helsinkách v Praze na Strahově a dodnes je českým rekordem. "K tomu mám ještě daleko. Počítám, že na delší trať přesedlám tak do čtyř let, pak se o to pokusím," pokyvuje hlavou.
Nemůže být slavná otcova minulost pro mladého běžce závažím? Jan Kubista starší si myslí, že ne.
"To mu mohlo vadit dřív, protože rok nebo dva nevyhrával. Když ale začal trénovat pořádně a vyhrál tu juniorskou republiku, už byl v pohodě. To byla injekce, jako ve všem, co děláte."
Také on si myslí, že jeho osobní rekord na 800 metrů je na spadnutí. "To by měl Honza zvládnout ještě letos. A na delší trati? Čtvrtku má lepší než já, takže, časem, proč ne? Rekordy se mají překonávat, zlobit se nebudu. Jen musí zůstat zdravý," přeje synovi.
Mladší atletův bratr Vojtěch hraje fotbal pořád a už se prosadil do kádru prvoligového Jablonce. Nemrzí Jana, že fotbalu zanechal? "Pokud jde o peníze, atletika se s fotbalem srovnávat nedá. Myslím ale, že v atletice se můžu dostat mnohem výš."
"Jsem rád, že atletika Honzovi jakž takž začíná vracet dřinu, kterou odvádí na tréninku," dodává Jan Kubista starší.
