V letošní sezoně totiž stihl jen čtyři starty. Nejdelší hod se mu povedl hned při prvním – v květnu v Tokiu předvedl 85,24 metru. Pak se dostal maximálně lehce přes 80 metrů.
Od zlatého Říma v červnu 2024 závodil dohromady pouze na deseti akcích. Naposledy soutěžil před měsícem a půl. Místo na nahánění dalších úspěchů se musel soustředit na vykurýrování různých bolístek, kterých mu ve 35 letech přibývá.
Takto Jakub Vadlejch pózoval se zlatou medailí na ME v Římě 2024.
V posledních týdnech vše podřídil přípravě na Birmingham, kam dorazil v dobré náladě. Před čtvrteční kvalifikací o ambicích hlásí: „Chci se jakýmkoliv způsobem dostat do finále. A potom bych se bavil dál.“
Jaké je přijíždět na mistrovství Evropy jako obhájce titulu?
Je samozřejmě moc příjemné, že se mi povedlo na takhle velké akci dosáhnout absolutního vrcholu. Tenhle pocit se neomrzí. Jsem hrozně rád, že na evropském šampionátu jsem znovu, už posedmé.
Jak trnitá cesta k vaší účasti v Birminghamu vedla?
Trnitá byla relativně dost, protože jsem neodzávodil závody, které jsem chtěl. Tělo se opět ozvalo. Loni mě limitovalo levé koleno, letos trošičku to pravé. Začátek sezony byl skvělý, až dokonalý, necítil jsem se na výkon přes 85 metrů. Ale pak se začaly projevovat nějaké menší zdravotní problémy a byl to boj. Další závody jsem vynechal kvůli tomu, abych sem přijel v ideálním rozpoložení.
Kladivář Myslyvčuk útočil na ME na medaili, byl těsně čtvrtý. Štefela selhal |
A povedlo se vám to?
Myslím, že teď jsem opravdu v tom nejlepším možném stavu, ve kterém jsem mohl být. V posledních jednotkách týdnů jsem se cítil moc hezky.
Musel jste v přípravě kvůli zraněním improvizovat?
Nejdřív ano, ale pak už jsem šel do všeho naplno, mohl jsem házet na sto procent. Objektivně si myslím, že to nevypadá vůbec špatně.
Nebude vás limitovat dlouhá pauza od závodů?
Musel jsem ji mít, protože kdybych závodil, tak by třeba byla špatná odezva od těla, na kterou bych neměl čas zareagovat. Udělal jsem maximum, co jsem mohl, a necítím se vůbec špatně.
Jak pro vás poslední dvě sezony, kdy jste měl o dost méně startů než dřív, byly náročné mentálně?
Beru to jako daň za to, co mi tělo spoustu let dávalo. Asi je logické, že mi někdy něco vezme. Musím ho výrazně poslouchat. Když už 18 let házím za 80 metrů, asi se to muselo někde projevit. Ale pořád si absolutně nemůžu stěžoval.
Musíte hodně přemýšlet, kam vyrazíte soutěžit?
Ano. Já jsem to nikdy neměl o penězích, že bych honil nějaké závody kvůli prize money nebo startovnému. Snažím se být v tom nejlepším možném stavu na každý závod. Ne pokaždé se to povede, ale dělám maximum.
Birminghamský stadion znáte?
Tuším, že jsem tu házel možná třikrát, ale ten opravený pro Hry Commonwealthu (v roce 2022) jsem ještě nezažil. Házelo se tu vždycky skvěle a daleko, protože je tady větrno, ale teď jak stadion novými tribunami zavřeli, tak možná bude foukat jinak. Uvidíme.
Jakub Vadlejch ve finále oštěpařů na mistrovství světa v Tokiu 2025.
Čekáte, že mistrovství přinese kvalitní výkony?
Ještě před čtyřmi týdny jsem díky svému prvnímu závodu v sezoně vedl evropské tabulky, což jsem úplně nepředpokládal. Ale spousta kluků se trápí zdravotně. I Julian Weber (lídr letošních evropských tabulek s výkonem 87,04) má dost problémů. Takže si myslím, že je to dost otevřené. Kdybych měl predikovat, kde bude viset medaile, tak na takových 83 metrech. A jestli kvalifikace bude po větru a finále proti, tak to klidně může být i níž.
Jak to vypadá, když se s ostatními oštěpaři potkáte? Přiznáváte si navzájem bolístky, nebo je záměrně zatajujete?
Říkáme si, co toho druhého trápí, nebo ne, a je to docela příjemné. V Evropě jsme takoví kamarádi, myslím si, že to není hrané.
Bude vás na stadionu podporovat rodina?
Ano, přijede žena, která nemůže chybět, a nejmladší dcera Ella. Pro ni to bude první vrcholná akce. I když v Římě byla v břiše, takže tam vlastně už byla.
