Jeho letošním vrcholem bude srpnové mistrovství světa v Budapešti, na kterém by rád doplnil medailovou sbírku o chybějící zlato. Před ním ho ale pochopitelně čeká ještě spousta jiných závodů – ten nejbližší už v pondělí, Memoriál Josefa Odložila.
„Těším se,“ povídá dvaatřicetiletý Vadlejch, pětinásobný vítěz mítinku na pražské Julisce. „Byl bych rád, kdybych předvedl další skvělý závod.“
Což znamená?
Chtěl bych pokořit sezonní maximum (88,63 metru z Diamantové ligy v Dauhá). Nejsem takový, že bych předem říkal, že tady budu házet strašně daleko. Ale cítím, že ve mně dlouhé hody jsou.
Medaile, devadesátimetrový hod i narození dcery. Životní rok, říká Vadlejch |
Jak jste na tom v porovnání s loňskem?
Loni jsem měl sice z Dauhá hozeno přes 90 metrů, ale zase druhý závod jsem měl jen 83. Teď dva závody a pokaždé přes 88, a to jsme v Dauhá měli extrémně špatné povětrnostní podmínky. A ještě zajímavá statistika: letos jsem ze dvanácti hodů nikdy nešel pod 83.
Takže na tom můžete být ještě lépe?
Už loni jsem tvrdil, že jsem se skvěle připravil – bez zranění, bez zbytečného zaškobrtnutí. Letos se mi v tomto ohledu dařilo snad ještě lépe, takže když k tomu přičtu i povedenou přípravu z loňska, věřím, že můžu být ještě lepší. Samozřejmě ale klepu na dřevo, jak můžu. Kdo zažil vrcholový sport, ví, že je občas balanc na hraně.
Projevila se pohoda i na trénincích?
Ano. Snad všechny tréninkové osobáky jsem si výrazně posunul. Nejen ty oštěpařské, ale i silové, skokanské. Takže už zbývá jen poslední dílek do skládačky.
Což je ale to nejtěžší.
Přesně tak. Občas je to paradoxně tak, že čím je člověk silnější, skočnější, rychlejší, tak je těžší všechno skloubit. Všechny síly se rozcházejí, jenže my je potřebujeme spojit a trefit do ideálního bodu. V oštěpu zdaleka nefunguje, že čím lepší osobáky na tréninku, tak házíte dál.
Oštěpař Jakub Vadlejch ve finále na atletickém ME v Mnichově.
Co všechno se musí sejít třeba na další hod za devadesát metrů?
Říkám, že na devadesát metrů sice můžete mít natrénováno, ale když nemáte vhodné podmínky, tak je nehodíte. Vlastně i proto jsem se také pořadatelů Odložilova memoriálu ptal, jestli by nám nalajnovali dvě strany, abychom si pak mohli s ohledem na počasí vybrat, z jaké budeme házet.
Oni vám vyšli vstříc. Je to běžná praxe?
Není. Třeba letos v Dauhá jsme orodovali, aby se házelo z druhé strany. Dokonce i Níradž Čopra obcházel technické delegáty, ale nebyla žádná vůle. Je to manažer od manažera. Hodně vstřícní jsou třeba v severských státech, kde je tradice oštěpu obrovská. Jinde to ale příliš nedělají, což je škoda jak pro atletiku, tak i pro diváky, kteří chtějí vidět dlouhé hody.
Panuje mezi oštěpaři shoda, jaké jsou ideální podmínky?
Většina to cítí stejně. I když teda jednu výjimku jsem zažil. Byli jsme ve Finsku, těšili jsme se, jak nám bude foukat do zad. Jenže místním oštěpařem byl Antti Ruuskanen, který zbožňoval protivítr. Takže jsme přišli na stadion a když jsme viděli, že je nalajnováno z druhé strany, tak jsme se jen chytali za hlavu.
Jaký je vlastně váš vztah se soupeři? Dokážete si i přát, aby ten druhý poslal oštěp třeba za devadesátimetrovou hranici?
Není to tak, že bych stál u rozběhu, držel palce a přál: Tak pojď, teď hoď devadesát metrů. Když budu mluvit za sebe, tak se soustředím je na svoje házení a techniku, na další moc ne. Tuším totiž, že když se ten den přiblížím ideálnímu hodu, tak na mě asi moc lidí mít nebude. Vlastně i proto, když mě někdo porazí, neberu to tak: Prohrál jsem, je lepší, konec světa. Naopak si říkám, že to nevyšlo mně a že další den to bude jiné a porazím ho zase já.
Jakub Vadlejch v akci ve finále na atletickém ME.
Tak jste to měl vždy?
Myslím, že se to vyvíjí. Je to o vyzávoděnosti, vyzrálosti. Jak jsem starší, tak mě jen tak něco nerozhodí.
Kdy poznáte, že jste daný den v ideálním rozpoložení a hodíte daleko? Máte takové tušení už rána?
Tak je to ideální, probudíte se a hned víte. Zpravidla to ale zjistíte třeba při rozcvičování. Poznáte, jestli se cítíte lehce, nebo – jak říkám – kdybych klusal půl metru pod zemí.
Hlavní program Memoriálu Josefa Odložila začíná v pondělí v 17:00. Vstup je zdarma. Kromě Vadlejcha budou největšími domácími hvězdami koulař Tomáš Staněk, dálkař Radek Juška nebo oštěpařka Nikola Ogrodníková. |
Co si ve druhém případě řeknete?
Když cítíte podobný stav těžkosti, začíná boj se sebou samým. Na druhou stranu mám ale i dost případů, kdy jsem se ze začátku cítil špatně a nakonec to šlo dobře. Takže nejde moc generalizovat.
I přesto, máte vysledované, kolik ideálních dní v roce přijde?
Doufám, že co nejvíc. A nejlépe, aby přišly na konci srpna v Budapešti (úsměv).
Jak letošní mistrovství světa vyhlížíte?
Vždycky jsem tvrdil, že když před velkou akcí stihnu hodit tři závody přes 88 metrů, tak se nemusím bát nikoho. Letos jsem tak hodil dvakrát, takže snad stihnu ještě třetí pokus. Se současnou formou vím, že jsou ve mně obrovské metry. Když to chytím, ideálně ve finále, tak se můžu měřit se všemi a můžu i vyhrát.
