„Závod v Ostravě na Zlaté tretře bude hodně těžké trumfnout ještě něčím jiným. Bylo něco neskutečného tam běžet,“ říká Jakub Dudycha.
Když se teď řekne Zlatá tretra, co se vám začne honit hlavou?
Ty tisíce lidí, které mě hnaly vpřed. Bylo neskutečné vbíhat do druhého kola a vidět před sebou plnou tribunu.
Ten závod s dospělými musel neskutečně bolet.
Po prvním kole jsem myslel, že umřu. Cítil jsem se hrozně, ale nějak jsem se hecl a vyšlo to.
První kolo bylo rozběhnuté pekelně, ale to druhé si v ničem nezadalo.
První kolo jsem ještě nikdy takhle rychle nerozbíhal. Za 52,6 jsem ještě před dvěma lety běhal trať na 400 metrů, teď jsem tímhle tempem rozbíhal osmistovku.
Jakub DudychaŠestnáctiletý student prvního ročníku vysokomýtského gymnázia zaběhl na nedávném mítinku Zlatá tretra v Ostravě v běhu na 800 metrů čas 1:48,58. Stal se tak novým českým rekordmanem v kategorii dorostenců. Hodnotu starého rekordu pokořil takřka o půl vteřiny, nikdo v historii v tomto věku neběžel rychleji. Dudycha se díky tomu vyhoupl do čela evropských a na třetí místo světových atletických tabulek ve své kategorii. Věkem dorostenec tímto výkonem splnil i limit pro start na srpnovém mistrovství světa juniorů v kolumbijském Cali. |
Jaké to je fandit v televizi světovým atletům a najednou se s nimi rozcvičovat a jít na start?
Už to je velký zážitek, to snad ani nejde popsat. Překvapivě to na mě pak ani nedoléhalo. Soustředil jsem se jen na sebe.
Potkal jste nějaké atletické eso, které jste si přál vidět na vlastní oči?
To úplně ne. Doufal jsem, že potkám Nijela Amose (botswanský elitní běžec na 800 m). Viděl jsem ho samozřejmě běžet, ale osobně se to nepodařilo. Je to sympatický běžec, mám ho moc rád a jeho fotku mám nalepenou v pokojíčku.
Ve vašem závodě byl ohlášen útok na světový rekord. Nesemele to přece jen člověka v hlavě?
Věděl jsem, že se to bude rozbíhat za 50,5 vteřiny a že nás v rozběhu poběží šestnáct, takže když rozběhnu z posledního místa, budu mít první kolo za 52,5. A přesně tak to bylo, byl jsem tam za 52,6. Do závodu jsem šel s tím, že mám nejhorší osobák, tak jsem si říkal, že když někoho předběhnu, bude to jen navíc. Poslední místo není žádné zklamání, ale když skončím výše, tak to pro mě bude velmi cenný skalp.
A to se podařilo.
Ano, poprvé v životě jsem předběhl Lukáše Symerského z Ostravy. Asi neměl úplně svůj den, ale pro mě to má váhu.
Jak běh prožíval váš trenér Lukáš Dejdar?
Myslím, že když běžím, tak na mě dost řve: Zpomal si, ještě nezačínej finišovat, ale v závodě už pak nic moc nevnímám.
Co bylo to první, co vám řekl, když za vámi po závodu v Ostravě přišel?
Hlavně se zajímal, jestli jsem v pohodě. Po doběhu jsem ležel asi půl hodiny na zemi a zvracel, chvíli jo, chvíli ne. Takže první, co bylo, že přišel zkontrolovat, jestli žiju.
To nejvíc, co si ze Zlaté tretry odnášíte, je váš rekord, nebo atmosféra a přítomnost hvězd, s nimiž jste doposud neměl zkušenosti?
Nejdůležitější není ten rekord, ale to, že jsem splnil limit na mistrovství světa do Kolumbie. Zásadní pak je, že jsem limit překonal o 92 setin, protože na mistrovství světa berou jen dva z každé země. Když teď někdo překoná limit o půl vteřiny, tak já na mistrovství pořád pojedu, kdežto kdybych limit pokořil jen o jednu desetinu, tak můj čas může ještě někdo snáz předčit.
Kam se ještě před mistrovstvím světa chystáte?
O víkendu pojedu na mistrovství republiky do Ostravy. První vrchol pak přijde na mistrovství Evropy 4. července v Jeruzalémě.
S jakými ambicemi budete do Izraele odlétat?
Dostal jsem se do čela evropských tabulek, takže třetí místo bych jako úspěch nebral. Někdo se samozřejmě ještě může objevit, pokud by ale vše zůstalo, jako je to nyní, tak budu spokojený jen s prvním místem.
Letos končíte první ročník na čtyřletém gymnáziu ve Vysokém Mýtě. Jak jde sport na vrcholové úrovni skloubit s výběrovou školou?
Je to těžké, když jsem například dva týdny na soustředění, ale musím se s tím nějak poprat. Ve druhém ročníku budu žádat o individuální plán.
Neuvažoval jste o přestupu na sportovní gymnázium, kde by to pro vás bylo možná snazší?
Ne, to vůbec ne.
Co děláte, když neběháte?
Buď jsem ve škole, nebo musím dělat něco do školy.
