„Jsem na sebe naštvaný, beru to jako svoji chybu,“ říkal dvacetiletý juniorský mistr Evropy na 3000 metrů překážek.
V závodě si vedl dobře, chvílemi se raději vydával i do třetí dráhy. „Nechtěl jsem zpomalovat, radši jsem si to oběhl,“ říkal.
Nenechal se odstrčit, poradil si s Britem Mossem, jehož předčil. „Šel jsem do něj dobře, to bylo učebnicové.“
Do cíle se hnal jako druhý, což by bývalo na postup stačilo. Jenže na cílové čáře jako by zvolnil. A v tu chvíli jej o kousek předstihl domácí závodník Olmedo.
„Vůbec jsem ho neviděl. Byl to rychlý finiš. Docházelo mi, tuhly mi nohy. Ale sil možná bylo dost. Byla šance, běžel jsem dobře,“ říkal zklamaně. „Asi padesát metrů před cílem jsem slyšel, jak hala zařvala. Pak najednou nic, až na čáře.“
Byla to snad mladická chyba? Nezkušenost? Vždyť se opravdu zdálo, jako by si Holuša kousíček před cílem už ulevil. „Ale ne, nebylo to vypuštěné. Běžel jsem, co jsem mohl,“ odmítá. „Španěl byl lépe naakcelerovaný a předběhl mě. Ovšem beru to jako svoji chybu.“
Na prvním velkém šampionátu mezi dospělými byl tak blizoučko postupu. Jenže ze třetího místa neměl šanci, jeho rozběh byl totiž pomalý. „Španěl mě trochu převezl. Při osmistovce se musí jít takticky skvěle. V pravý okamžik můžete získat nebo ztratit.“
A Holuša tentokrát ztratil.
