Celou soutěž otočil až v předposlední sérii.
Tehdy dolétl až na 17,64 metru a v průběžném pořadí se dostal přes oba Kubánce – Lazara Martineze a Cristiana Napolese.
A ti už sílu na zvrat nenašli.
„Jen se podívejte na můj velký, velký, opravdu velký úsměv. Ten mluví za všechno. Tolikrát jsem o sobě pochyboval, často jsem se trápil a musel jsem urazit fakt dlouhou cestu, abych tuhle zlatou medaili získal,“ přiznal.
Pro velký stát ze západní Afriky je to první zlatá medaile z atletického mistrovství světa. A první zlato z trojskoku pro celou Afriku!
„Jsem hrdý na to, že jsem muž, který drží slovo. Slíbil jsem rodině, že se zapíšu do historie a dnes večer jsem to udělal,“ líčil.
Vlastně tím zkompletoval svou sbírku. V Dauhá si doskákal pro bronzovou medaili, před rokem v Eugene pro stříbrnou a teď je konečně zlatý.
Stovka pod 11 vteřin
On je to vůbec úkaz.
Mezi 20 miliony obyvatel Burkiny Faso příliš atletů nenajdete. Dva nejdůležitější sporty? Fotbal s cyklistikou. Atletických stadionů je v zemi tuze málo.
„A já nezačínal ani s jedním z těchto sportů, byl jsem taekwondista, protože mě přitahovaly bojové sporty. Problém je, že těm u nás vůbec nikdo nerozumí,“ směje se. „Zkoušel jsem i fotbal, ale ten mě tolik nezaujal.“
Až zasáhla náhoda, jak tomu často v životě bývá.
Před dvanácti ho škola poslala na atletické závody. Soutěžil v běhu, stovku později zvládl i pod 11 vteřin, ale už tehdy jednoho z trenérů upoutal něčím jiným. Odrazem.
„S fotbalovou minulostí jsem si myslel, že ze mě bude slušný běžec. Ale on že ne, že ze mě bude skvělý skokan,“ líčil.
Tři roky spolu trénovali, než se Zango přesunul do Francie, kde začal studovat na univerzitě poblíž Lille elektrotechniku a také posílil tamní atletický klub. Začal zemi reprezentovat na velkých akcích, ale vůbec mu to na nich nešlo.
Mistrovství světa v Pekingu a olympiáda v Riu?
Zklamání, nedostal se ani do finále. A tak začal hledat trenéra, který by mu pomohl naplnit potenciál. Se kterým by dokázal skočit za 18 metrů.
Doma jsem hvězda
Spojil se s kým jiným než s Teddym Tamghou – mistrem světa z roku 2013 a v té době i držitelem světového rekordu v hale.
„Sledoval jsem ho na sociálních sítích a pochopitelně pomohlo, že ředitel mého klubu ve Francii se s ním znal. Kontaktoval jsem ho a on souhlasil, že mě bude trénovat,“ líčil šťastně.
A výsledky přišly rychle, hned v Kataru na mistrovství světa si Zango doskákal pro bronz, i když spokojený nebyl.
 |
„Upřímně, jsem zklamaný. Mám pochopitelně radost, že mám medaili, ale já sem přijel pro zlato. Bronz je zklamáním, protože vím, čeho jsem schopen,“ říkal navzdory tomu, že v závodě překonal africký rekord v trojskoku.
Až když přistál doma v hlavním městě Ouagadougou, pochopil, co jeho úspěch pro africký národ znamená.
„Čekal na mě před letištěm obří dav lidí, všichni tančili, zpívali, byli tak šťastní! Ne, na tenhle den nikdy nezapomenu,“ uznal.
Od té doby se toho dost změnilo.
Zango se stal světovým rekordmanem v hale, přivezl bronzovou medaili z olympiády v Tokiu, stříbrnou loni z mistrovství světa Eugene. Nepopiratelně se stal jednou z největších hvězd v zemi.
„Když řeknete mé jméno, většina lidí ho zná, stávám se slavným, hlavně mezi mladými. I pozice atletiky se v naší zemi mění, sleduje ji čím dál víc lidí. Ale já chci víc. Usain Bolt posunul sport na jinou úroveň, posunul lidské limity. To chci i já. Světový rekord má venku hodnotu 18,29 metru, což je fajn, ale nemyslím si, že se nedá skočit dál. Až se stanu držitelem světového rekordu i pod širým nebem, budu spokojený,“ usmál se.
MS v atletice 2023příloha iDNES.cz |
Zvlášť, když ten z haly už má. Svému trenérovi Tamghovi ho sebral před dvěma lety, když dolétl na 18,07 metru.
„Věděli jsme, že můj rekord padne, protože ho Hugues v tréninku několikrát překonal. Teď se ale nesmíme zastavit, musíme se vrátit do práce. Tohle je jen začátek velkého příběhu,“ říkal tehdy jedenatřicetiletý Francouz.
Zango se stal první rodákem z Burkiny Faso, který v atletice vytvořil jakýkoliv světový rekord. Teď je i prvním mistrem světa v atletice.
„Ani si pořádně nedokážu představit, jak obří oslavy v mé zemi budou, až se vrátím domů. Já začnu slavit už tady v Budapešti,“ smál se. „V zemi teď máme nějaké problémy, takže je fajn přivézt domů nějaké pozitivní emoce.“
Zároveň už má plán i pro chvíle, až s atletikou skončí. Na univerzitě v Béthune poblíž Lille dokončuje doktorát.
„V atletice není tolik peněz jako ve fotbale. Když skončíte a nemáte žádný plán, můžete se rychle dostat do potíží, proto jsou pro mě studia velmi důležitá,“ má jasno.
Za pár let se tak z Francie přesune domů natrvalo a bude se živit jako profesor.
Ve 30 letech má na to ale stále spoustu času. Světovým titulem totiž jeho choutky nekončí. Už za rok má v plánu v Paříži doskákat si pro olympijské zlato a pořád je tady i ten venkovní rekord Jonathana Edwardse (18,29 metru), o kterém už roky sní.
„V Africe už mi říkají muž rekordů kvůli tomu, kolik už jsem jich překonal. Pro mě je ale nejdůležitější ten Edwardsův. Na ten chci dosáhnout,“ tvrdí.
