Před časem jej mnozí považovali za nástupce Tomáše Dvořáka a Romana Šebrleho. Po slibných začátcích se však začaly ozývat bolístky, už delší čas jsou aktuální jeho achilovky.
„Pořád si věřím a kladu si velké cíle, bez toho to nejde. Jenom musím být zdravý,“ má jasno majitel zatím jediné medaile, bronzové z ME do 22 let v roce 2013, kterého v pražském Olympu připravuje trenér Josef Karas.
Před téměř dvěma týdny jste při mezistátním utkání ve francouzské Remeši dosáhl druhého nejlepšího individuálního výkonu 5 859 bodů, přičemž váš loňský osobní rekord v sedmiboji činí 6 164 bodů. Co vám nynější součet signalizoval?
Čekal jsem víc, ale nešlo to. Na druhou stranu jsem právě tolik dal při podobném utkání před rokem, a dva týdny nato při mistrovství republiky z toho byl osobák. Říkám si, že o tomto víkendu, kdy je v Praze ve Stromovce domácí šampionát ve vícebojích, by to mohlo být podobné.
Proč to v Remeši nešlo?
Jednak jsem na tom ještě nebyl tak dobře, a potom... Mám rád závodní atmosféru, jenže v tamní liduprázdné hale bylo takové ticho, že by člověk slyšel spadnout špendlík. To ztrácím chuť, takže jsem závody pojal spíš tréninkově. A další věc, dost zásadní - u dálky bylo odrazové prkno utopené pod úrovní rozběžiště, takže se nešlo pořádně odrazit. To otráví každého. Potom blahořečíte pořadatelům podobných závodů u nás.
Známé sportovní páryGabriela Soukalová (biatlon) - Petr Koukal (badminton) Petra Kvitová (tenis) - Radek Meidl (hokej) Denisa Rosolová (atletika) - A. S. Helcelet (atletika) Jiřina Ptáčníková (atletika) - Jan Kudlička (atletika) |
Loni vás od zimy až do léta trápily achilovky. Už jsou v pořádku?
Je to o hodně lepší než před rokem, taky jsme natrénovali o trochu víc. Ale přece jen ne tolik, kolik bylo v plánu. Při srpnovém mistrovství světa v Pekingu už byly v klidu, ale na podzim zase začaly pobolívat. Teď to vypadá dobře, musím to zaklepat.
Jak jste vlastně vstřebal jedenácté místo z Pekingu?
Výkonem 8 234 bodů jsem zůstal šestnáct bodů pod osobním rekordem. Na to, že jsem kvůli achilovkám od jara zdaleka nemohl dát přípravě všechno, protože mě přestaly limitovat až tři týdny před Pekingem, to pro mě byl úspěch. A mám i limit pro Rio, letos stačí potvrdit jej o něco slabším B-limitem.
S partnerkou Denisou Rosolovou se navzájem podporujete. Prozradíte jak?
Pomáháme si psychicky, snažíme se nepřipouštět si stresy. A taky se hecujeme pomocí sázek - kdo má na závodech horší umístění, musí něco uvařit nebo upéct. V Pekingu jsme ale byli oba jedenáctí, takže neprohrál nikdo.
Co byste případně pekl?
Nejsem zrovna šéfkuchař, měl jsem v plánu ovocný dort s tvarohem, který se dělá za studena. Ale lepší je umístit se líp.
Limit pro účast na halovém mistrovství světa v americkém Portlandu je 6 030 bodů. Máte chuť tam cestovat? Pro některé atlety je závěr března dost pozdním termínem, který by jim narušil přípravu na hlavní sezonu...
Chuť určitě mám, pozdní termín mi vadit nebude, S trenérem jsme si řekli, že když budu zdravý, tak se o Portland popereme. A tohle mistrovství republiky je poslední šance - věřím, že limit dám. A doufám, že přibyde i druhý limitář, v naší skupině vypadá dobře Marek Lukáš. V Olympu se u jiného trenéra Pavla Svobody připravují ještě Jirka Sýkora a Honza Doležal, juniorský mistr světa, resp. Evropy - mají motivaci, chtějí nás porazit. Budou to dobré závody.
Kdyby vám boj o Portland vyšel, byla by to šance na první velkou medaili. Cítíte to tak?
Jo, už by to chtělo. Dřív jsem věřil, že půjdu s body nahoru a budu se zlepšovat málem mílovými kroky. Ve srovnání s Tomášem Dvořákem a Romanem Šebrlem jsem měl ve dvaceti víc bodů, než měli ve stejném věku oni. Jenže pak přijde pár zranění a všechno se oddálí. Teď už jsem starší, mám víc zkušeností i dobrého trenéra, takže vím, že když vydržím zdravý, můžu na ně aspoň trochu navázat.
Jak to má s úsilím o Portland vaše partnerka?
Uvidíme, protože v lednu ležela dva týdny s virózou, teď se do toho pomalu dostává. Kdyby Denisa splnila limit, bylo by to prima, jeli bychom zase spolu.
Opět byste uzavřeli sázku?
O tom nepochybujte.
