„Moje paní se mnou není, jako učitelka má povinnosti ve škole, takže se jen tak tak stihla dívat na finálový závod doma v Liberci. Ale už jsme si stihli zavolat a oběma nám ukápla slza, já už si otevřel šampaňské,“ přiblížil jedenašedesátiletý Hejn.
Takže jste si závod užil?
To si pište, udělala nám obrovskou radost, i když jsme jí věřili. Věděli jsme totiž, v jaké je ohromné psychické pohodě. Denně jsme si psali a ta pohoda z ní přímo sálala. Ale že vyhraje o čtyři metry, to jsem nečekal.
Byla zmíněná pohoda taková, že jste věřili na zlato?
Určitě jsme věřili v medaili, zvlášť když měla nejlepší čas v semifinále. Ve zlato jsme spíš v koutku duše doufali, asi jako Zuzka. Ale říkal jsem si, že když je v takovém klidu a má natrénováno, tak by to mohlo dopadnout. No, bylo to spíš takové tajné přání.
Byl jste při závodě hodně nervozní?
Nebyl, tentokrát ne. Při prvním titulu před dvěma lety v Moskvě jsem byl nervoznější. Nevím, bylo to asi proto, že byla psychicky vyladěná. To dělá strašně moc.
Je vaše radost o to větší, když si vzpomenete na loňskou promaroděnou sezonu?
To si pište! Dobře vím, jak dlouho se léčila a jak to všechno prožívala. Celý rok se dávala dohromady, a přitom ani v úvodu téhle sezony nebylo jisté, jestli se k dřívějším výkonům vrátí. Neměla to lehké, ale zvládla to, vrátila se. O to víc si tenhle titul zasloužila.
Až se dcera z Pekingu vrátí a přijede za vámi, čím ji odměníte?
Dobrým jídlem! Moje paní vaří dobře, ale mně to strašně baví. Zuzka má strašně ráda bramborový salát, byť s jogurtem, ne s majonézou. A k tomu kuřecí řízek, ten miluje. Ale může se stát, že si bude přát svíčkovou - pro mě to rovněž nebude žádný problém. Víte, Zuzka občas ráda zhřeší, potom se zase vrátí ke zdravé stravě.
Šampaňské už jste si otevřel, budete slavit dál?
No jéžiš. Já těch lahví v předtuše něčeho mimořádného koupil víc. A manželka má každou chvíli přijet, takže si otevřeme další šampáňo, přijdou sousedi a kamarádi. Máme co slavit, ne?
