Ke zdravému sebevědomí má při pohledu na jednadvacetičlennou soupisku důvod, především s ohledem na její dvě stálice. Jak Štefela, tak Švábíková si na konci února překonali osobní halová maxima a touží po rozšíření medailových kolekcí.
A zároveň oživení té české, která se na světových šampionátech pod střechou zadrhla na nepříjemně dlouhou dobu. Doba kovová skončila před osmi lety v Birminghamu, kde Pavel Maslák okusoval zlato. Od té doby nic. „V minulosti jsme spíš čekali na nějakou náhodu. Samozřejmě i teď budeme čekat na štěstí, ale zároveň máme atlety, kteří patří do absolutní světové špičky,“ říká Sluka a ohlíží se přes rameno k židlím vedle sebe, na které při tiskové konferenci v restauraci U Pinkasů usedli Štefela se Švábíkovou.
Šéftrenér Pavel Sluka hovoří před halovým světovým šampionátem v Toruni.
„Samozřejmě si uvědomuju, že se od nás s Honzou čekají umístění nejvyšší, a nebudu lhát, určitě tam jedu s ambicemi bojovat o medaili. Chci co nejlepší výkon a věřím, že pak to na medaili bude stačit,“ pomýšlí šestadvacetiletá tyčkařka na svůj první světový seniorský cenný kov, který by vystavila vedle bronzu z evropského halového šampionátu v roce 2023.
Letos ani v jednom ze sedmi závodů neskočila méně než 460, naopak se dvakrát přenesla přes 475, a jednou dokonce i o centimetr výš, čímž stanovila svůj osobní rekord pod střechou. „Věřím, že teď už je mnohem jednodušší překonávat ty výšky na 480 a výš a určitě si na to daleko víc věřím,“ ujišťovala.
Ale zároveň upozorňovala: „Rok co rok se konkurence zvyšuje. Výkony, které letos stačí na kvalifikaci, dříve patřily k medailovým. Pokud nejste Mondo Duplantis, který má skoro vždycky zajištěné první místo, tak je to strašně těžký.“
Patnáctý světový rekord v kariéře. Tyčkař Duplantis zdolal 631 centimetrů |
Načež se Štefela potutelně pousměje: „No, moje disciplína je trochu na úpadku, což mi docela vyhovuje,“ vypráví čtyřiadvacetiletý dlouhán z Krnova. „Když se podíváte pár let zpátky, tak 232 bylo třeba desáté místo,“ připomněl svoje sezonní maximum, díky kterému ční na první příčce mezi kvalifikovanými skokany do Toruně. Ve světových tabulkách je druhý za Rusem Danilem Lysenkem, který v Polsku startovat nebude.
Štefelovi by nejvíc slušelo zlato, které by dobře zapadlo do sbírky k loňskému stříbru z kontinentálního halového šampionátu v Apeldoornu a bronzu z mistrovství světa v Tokiu.
„Čekal jsem, že se mi po těch medailích v přípravě nebude úplně chtít, ale naopak mi všechno šlo mnohem lépe než normálně,“ ujišťuje Štefela, ověnčený zlatým řetízkem kolem krku. Symbolicky? „Hezký by to bylo, ale uvidíme,“ říká úřadující Atlet roku, který klenot nosí jako připomínku jeho prvních závodů před deseti lety.
Jan Štefela týden před startem halového světového šampionátu v Toruni.
Švábíková i Štefela mají v Toruni jistotu finálových bojů, kvalifikace se v technických disciplínách nekoná. Výška mužů je na programu v sobotu, tyčka žen o den později. Jejich šanci zvyšuje i absence zvučných jmen. Kvůli jiným sezonním prioritám do Kujavsko-pomořského vojvodství nedorazí loňský mistr světa z Tokia výškař Hamish Kerr ani Američanky Katie Moonová a Sandi Morrisová, zlatá potažmo stříbrná tyčkařka ze stejného šampionátu.
Mladé hvězdy mají ambice
Švábíková odcestuje do Polska v netradiční roli. „Abych pravdu řekla, tak jsem byla hodně překvapená z toho, že už jsem nejzkušenějším atletem ve startovním poli,“ říkala při pohledu na českou nominaci, v níž poprvé patří k „těm starším“.
Čtvrtou účastí na halovém světovém šampionátu se jí vyrovná pouze čtvrtkařka Lada Vondrová. Na opačné straně je hned dvanáct debutantů, přičemž šesti reprezentantům je dvacet let nebo méně.
Na HMS jede 21 atletů. Lídrem výpravy je Štefela, nechybí Manuel či Švábíková |
A ani mladíci rozhodně neplánují být do počtu. Čerstvě osmnáctiletý čtvrtkař Tomáš Horák se jakožto dvojnásobný juniorský evropský rekordman poprvé představí v konkurenci absolutní seniorské elity. Dvacetiletá čtvrtkařka Lurdes Gloria Manuel se už mezi světovou špičku řadí, vždyť se do Toruně kvalifikovala pátým nejlepším časem ve startovním poli. O dva roky starší sprinterka Karolína Maňasová zase letos běžela šedesátku stejně rychle jako hvězda Dina Asherová-Smithová.
A jak říká Štefela: „Na velkých akcích se může stát cokoliv.“
Vrátí tedy někdo do Česka dobu kovovou?
