Tamberi patří k největším hvězdám českého atletického svátku a je jedním z řady olympijských medailistů z Tokia, kteří se na ploše představí.
Ačkoliv je jeho hlavním letošním cílem mistrovství světa v Eugene, slibuje: V Ostravě se chci předvést.
„Je to pro mě důležitý závod,“ říká brzy třicetiletý výškař. „Sezonu jsem začal už v Dauhá na Diamantové lize, jenže tam to bylo i kvůli podmínkám těžké (skončil sedmý výkonem 2,20 m). Doufám, že tady bude počasí lepší a přidám nějaké centimetry.“
Zlatá tretra 2022od 17 hodin ONLINE |
Tamberi je v Česku dobře známou postavou. Na Tretře je potřetí a z mítinku v Hustopečích má i halový osobní rekord 2,38 metru.
„I proto vím že lidé zde atletiku mají rádi a že vytvoří parádní atmosféru,“ líčí. „Na to se moc těším. Minulé roky byly kvůli všem těm omezením náročné, teď se ale fanoušci na stadiony vrací. Oni jsou ta naše magie. To, co dělám, dělám hlavně kvůli nim.“
Při odpovědi se celý rozplýval. Bylo na něm poznat, jak moc si vystupování před lidmi užívá. A fanoušci si zase užívají jeho show.
Tamberi je mimo jiné skvělý bavič. Po svých skocích příznivce hecuje, žádá si potlesk.
Občas si obarví vlasy a při vrcholných soutěžích si zase třeba oholí jen půlku tváře. Proto má přezdívku Půlvous, kterou se hrdě prezentuje.
Italian high jumper Gianmarco Tamberi grows his beard for qualification, then shaves half of it off for finals. https://t.co/Eg3xNeYcng
„Skákat před hodně lidmi je ten největší adrenalin,“ líčil kdysi. „Nabíjí mě to. Když soutěžím před skromným publikem, cítím, že obvykle skáču o deset nebo patnáct centimetrů méně.“
Blázen do basketu
Nechybělo ale mnoho a nyní mohl místo atletických fanoušků bavit ty basketbalové. Předtím než poprvé dopadl do žíněnky, totiž držel v ruce míč a proháněl se po palubovce.
„Byla to láska na první pohled,“ říkal. „A i teď se můžu o basketu bavit hodiny a kdykoliv jen můžu, jdu si zaházet na koš.“
Jen zaházet? Na začátku roku si ho NBA pozvala na Utkání hvězd do Clevelandu, kde udivil několika parádními smečemi. Doma má zase nad televizí zmenšeninu koše.
Tamberi je basketem poblázněný.
„Někteří nechápou, proč ho dělám, přece jen to je pro mě jako pro vrcholového atleta určité riziko, ale já vždycky odpovídám, že díky basketu jsem tam, kde jsem.“
Díky němu si zlepšil výskok a zvykl si na dril profesionálního sportovce. Když se proto v šestnácti letech rozhodl, že dá podle rodinné tradice přednost atletice, rychle se zlepšoval.
Získával medaile mezi mládežníky a pak zvládl i přechod mezi dospělé. V Portlandu 2016 získal světové zlato z haly a ve stejném roce ovládl i venkovní mistrovství Evropy.
O tři roky později rozšířil sbírku i o primát z halového evropské mistrovství v Glasgow a loni i o olympijské zlato z Tokia.
Můžeme mít dvě zlata?
Tehdy v japonské metropoli to byla výjimečná podívaná. Tamberi úspěšně zdolával laťky až do výšky 2,39 metru, na které se zastavil.
Úplně stejný výkon i s opravami ale předvedl Katařan Mutaz Issa Baršim. „Tak co teď?“ obrátil se Baršim na rozhodčí. „Můžeme mít dvě zlaté?“
Ti odvětili: „Ano, pokud se dohodnete, že se o ně podělíte.“
 |
Oba sportovci měli ihned jasno. Podívali se na sebe, kývli a skočili si do náruče. Výška v Tokiu bude mít dva zlaté muže!
„Ani jeden z nás nechtěl vzít tomu druhému radost,“ líčil Tamberi. „Tak jsme se o tom ani nemuseli bavit a stačil jen oční kontakt. Ve skutečnosti jsme o tom předtím mnohokrát žertovali, že by nejlepší scénář byl, kdybychom se o zlato podělili.“
Symboličtější to být nemohlo. Oba výškaře totiž pojí dlouholeté přátelství a zároveň si mnohokrát vzájemně vypomohli.
Před olympijskými hrami v Riu 2016 Tamberiho totiž v životní formě zastavilo zranění. Přetrhl si vaz v levém kotníku, musel na operaci a sezona pro něj skončila.
A začalo trápení.
Další ročník se sice vrátil na stadiony, jenže se mu vůbec nedařilo. Nevěděl, čím to je, a tak se při mítinku Diamantové ligy v Římě zavřel v pokoji, přemýšlel o životě a odmítal s kýmkoliv mluvit.
Italský výškař Gianmarco Tamberi během jednoho z pokusů na halovém mistrovství světa v Bělehradě
Až Baršimovi otevřel. „Říkal jsem mu, ať jde taky pryč, ale on na mě pořád klepal a říkal: Gimbo, Gimbo, musím s tebou mluvit,“ líčil pro magazín Spikes. „Tak jsem to vzdal a pustil jsem ho. Pak jsme si dlouze povídali, uklidňoval mě a říkal, že to nesmím uspěchat a mám tomu dát čas.“
Což se vyplnilo, Tamberi se postupně dostával zpátky na vrchol a v Tokiu si zklamání z brazilské olympiády zcela vynahradil.
Chybějící titul
I když mu 1. června bude třicet let, stále je ještě plný ambic. „Bude mi jen třicet, takže jsem ještě hodně mladý,“ rozesmál se na tiskové konferenci před Zlatou tretrou. „Ne vážně, jasně, že to bude takový zlom, ale já si to nijak nepřipouštím a soustředím se na závody.“
Moc dobře si uvědomuje, že mu v jeho bohaté sbírce chybí zlato z mistrovství světa pod otevřeným nebem, a proto letos všechno směřuje k závodům v Eugene.
„Samozřejmě je tady ještě mistrovství Evropy, na které chci taky jet, ale o něm ještě tolik nepřemýšlím, protože mistrovství světa je větší a chci tam získat zlato,“ říkal.
Ještě předtím by se ale rád pyšnil i titulem z Tretry.
