Šlo o naprostý tobogán emocí a grimas, které během úterního večera vyprodukoval.
Smál se, nebo naopak zklamaně kroutil hlavou ze strany na stranu a máchal rukama.
Když ustál kritický moment a napotřetí se zachránil na laťce na hodnotě 229 centimetrů, na žíněnce se roztočil a mrskal sebou jako housenka.
Diváci z něj doslova šíleli. On si je roztleskával, pumpoval před nimi rukama a ti mu tohle úžasné představení opláceli sborovým pokřikem: „Ólé oleolé, Gimbo, Gimbo!“
„On si lidi prostě umí získat, v sektoru udělá nepořádek,“ říkal pátý výškař Jan Štefela.
Italský výškař Gianmarco Tamberi se raduje z vítězství na mistrovství Evropy před domácími fanoušky v Římě.
„A my jsme se první dvě kola vůbec na nic jiného nemohli soustředit. Tak hlasité to bylo,“ vykládal desetibojař Vilém Stráský, který tehdy běžel patnáctistovku.
Euforii diváků si samozřejmě moc a moc užíval i dvaatřicetiletý Tamberi: „Přesně pro tyhle chvíle žijete. Neskutečné, tenhle závod budu mít před očima do konce života.“
Nebyl pro něj přitom jednoduchý. Na zmíněné výšce 229 mu hrozilo vypadnutí a konec zlatých ambic. Dvakrát pak chyboval i na laťce o čtyři centimetry vyšší.
Tou dobou už měl sice triumf v kapse. „Jenže já chtěl rekord šampionátu. Ještě jsem nemohl skončit,“ vykládal. „Kdybych prohrál, měsíc bych nemluvil a byl jen naštvaný.“
Laťka fakt spadla? Štefelu v italském kotli netěšili fanoušci: Nedali se získat |
Tak nařídil, ať rozhodčí zkusí posunout laťku ještě o centimetr výš. „Někdy to tak je. Když se trápíte a nejde vám to, chce to něco změnit. Stačí centimetr, začnete se jinak soustředit a je to,“ vysvětloval.
Změna se mu osvědčila. Hodnotu pokořil a posléze na první pokus zapsal i 237 centimetrů, tedy i rekord mistrovství Evropy.
K triumfu mu gratuloval i italský prezident Sergio Mattarella, který toho dne zavítal do hlediště. „Měl jsem mráz po zádech, nesmírná pocta,“ děkoval výškař.
Mohl hrát basket
Takový už Ital zkrátka je. Mnozí ho uznávají, mnozí mu zase vytýkají, že z atletiky dělá až zbytečnou šarádu.
„Showman, bavič. A taky borec, vždyť skočil 237,“ popisoval ho Štefela. „Ale skákat proti němu je stejné jako proti ostatním soupeřům. Je jako my, taky člověk.“
Narodil se u Jaderského moře ve městě Civitanova Marche. Bylo by asi zvláštní, kdyby se dal na jiný sport než atletiku, jelikož skákal jeho otec, dědeček a i další příbuzní.
Tamberi ale chtěl být zprvu jiný. Zamiloval si basket.
„Byla to láska na první pohled,“ říkal. „A i teď se můžu o basketu bavit hodiny.“
Italský výškař Gianmarco Tamberi skáče ve finále na mistrovství Evropy v Římě.
Dělal ho až do šestnácti a i nyní, když má čas, vezme balon, nátělník a jde si zaházet.
Doma má dokonce u televize zmenšeninu koše, na kterou hází z pohovky, a pravidelně navštěvuje zámořskou NBA. Ta si ho kdysi pro změnu pozvala do Clevelandu na Utkání hvězd, kde udivil několika smečemi.
Díky basketu si zlepšil výskok, zvykl si na dril profesionálního sportovce a zároveň poznal, jaké to je, když bojujete o místo v sestavě s týmovými kolegy.
Ač se sporty zdají odlišné, dodnes z těchto základů těží.
„Někteří nechápou, proč ho pořád dělám, přece jen je pro mě jako pro vrcholového atleta určité riziko. Ale já vždycky odpovídám, že díky basketu jsem tam, kde jsem,“ vysvětluje.
I díky němu je vlastně i takový bavič. Jako malý miloval show, které zápasy NBA doprovázejí, líbilo se mu, jak vehementně hráči s fanoušky slaví body pro svůj tým.
A tak si řekl: Budu taky takový.
Nebo ne: Budu ještě větší blázen!
Pan Půlvous
Kromě hecování tribun si občas obarví vlasy. Nebo oholí jen půlku tváře a druhou nechá zarostlou. Právě tak se vymódil i v Římě.
Proto se mu také začalo říkat Půlvous a touto přezdívkou se hrdě prezentuje.
Italský výškař Gianmarco Tamberi nastupuje k finále na mistrovství Evropy v Římě.
„Skákat před hodně lidmi je největší adrenalin,“ líčil kdysi. „Nabíjí mě to. Když soutěžím před skromným publikem, cítím, že obvykle skáču o deset nebo patnáct centimetrů méně.“
Dnes už má ve sbírce všechny myslitelné vavříny. Vyhrál halové mistrovství světa i Evropy. Loni slavil v Budapešti venkovní světový titul a nyní v Římě přidal třetí evropský.
Také má samozřejmě olympijské zlato z Tokia, které si v nezapomenutelném finále podělil s Katařanem Mutazem Issou Baršimem.
Oba měli stejný zápis až do 239 centimetrů. Další soupeři vypadli a bylo jasné, že vítězem bude jeden z nich.
Baršim se ale tázal rozhodčích: „Můžeme mít dvě zlaté?“
„Ano, je to v pravidlech. Pokud oba skončíte, tak se podělíte,“ řekli mu.
Ti dva se tak podívali na sebe, kývli a skočili si do náruče. Jsme tedy vítězové oba!
5. den ME: Jíchová doběhla čtvrtá. Pod pódiem skončili i Štefela a Ogrodníková |
„Ani jeden z nás nechtěl vzít tomu druhému radost,“ líčil Tamberi. Pojí je totiž dlouholeté přátelství a také se vzájemně motivovali, když se kamarád trápil. Třeba když Tamberiho před olympiádou v Riu 2016 zastavil v životní formě natržený vaz v kotníku a následná operace.
„O Baršima jsem se tehdy mohl opřít. Byl pro mě velkou psychickou vzpruhou,“ vykládal.
I na blížících se hrách bude chtít Tamberi získal medaili. Právě na Paříž se teď upíná.
„Našim atletům se tady nesmírně daří,“ připomíná italský vlajkonoš, že na šampionátu získali už dvacet medailí včetně deseti zlatých. „Což nás motivuje. Dokázali jsme, že to jde. Paříž budeme chtít pořádně rozpumpovat.“
A on moc dobře ví, co pro to udělat.
