Rodačka z Tábora přitom poslední rok neprožívala nijak šťastné sportovní období. O start na loňském světovém šampionátu v Edmontonu ji připravila zraněná pata a na další velké akci, březnovém HME ve Vídni, vypadla v rozběhu. Po dlouhé sérii úspěchů přišlo selhání.
"Po hale jsem byla moc zklamaná, přišla jsem o hodně psychických sil," vyprávěla Fuchsová. Přitom se cítila slušně připravená, jenomže letní zdravotní patálie jí sebraly sebevědomí. "Podle mě tvoří padesát šedesát procent výkonu hlava, proto může být výsledek špatný, i když máte natrénovano. Deset let jsem sebedůvěru měla a najednou byla pryč," přemítala.
S o to větší vervou se pustila do tréninku. Po halovém šampionátu odjela na soustředění do Tater a najednou začala zjišťovat, že není tak špatná. Zlepšovala své časy a šplhala na bývalou úroveň. "Chtíč po medaili se vracel," vzpomínala svěřenkyně trenéra Kárského.
Čtyřtýdenní pobyt na Kanárských ostrovech spojený s tvrdou dřinou ji utvrdil, že je na dobré cestě. Při závěrečném testu na šestisetmetrové trati dosáhla času 1:24,9. Stejnou hodnotu jí naměřili před olympiádou v Sydney, kde vzápětí skončila při své osmistovkařské premiéře na velké akci na páté příčce.
"Tenhle test mě naplnil optimismem. Helena je připravena atakovat minimálně hranici svého osobního maxima," lebedil si kouč Ladislav Kárský. První možnost prodat svou formu bude mít Fuchsová o víkendu při Poháru mistrů evropských zemí družstev v Lisabonu, kde se utká s čerstvou halovou světovou rekordmankou Čeplakovou ze Slovinska.
Pak následují starty na několika mítincích, mimo jiné na Zlaté tretře i Memoriálu Josefa Odložila, a první část sezony zakončí v českém dresu na Evropském poháru družstev v Banské Bystrici. "Chtěla bych se dostat do rychlého závodu a začít dobrým časem," plánovala si bývalá čtvrtkařka, která za pár dní oslaví sedmatřicáté narozeniny.
Ve svém věku už na půlce drží světový rekord v kategorii veteránů. Mohla by se atletikou jen bavit a vydělávat peníze. Přesto odmítá lukrativní nabídky na roli vodiče, v níž patří k nejžádanějším. "Žádný takový zajíc jako já na světě není," je si jistá. "Má v hlavě stopky," podotkl Libor Varhaník, její manažer.
Mutolaová či Grafová by po její tempařské pomoci při svých rekordních pokusech hrábly všema deseti. "Jenomže já chci ještě všem dokázat, že Helča Fuchsová osmičku umí," řekla bojovně žena s osobním maximem na úrovni minuty a osmapadesáti vteřin.
Končit nehodlá, i proto o sebe pečuje a věnuje zvýšenou pozornost rehabilitaci a zdravým návykům. "Po tátovi mám tvrdý kořínek a zdravotní potíže se mi vyhýbají. Ráda bych u atletiky vydržela ještě dva roky a nominovala se na olympiádu v Aténách," utnula rázně dohady o možném konci kariéry. Až se v roce 2004 sejde pod Akropolí celý sportovní svět, bude Heleně Fuchsové devětatřicet let.
